Hbitost ostřížů, zrak sokolů a síla orlů: Neuvěřitelné schopnosti dravých ptáků

Pohled na útočící dravce je úchvatný. Až na drobné výjimky představují výborné letce: Někteří dokážou celé hodiny kroužit vysoko ve vzduchu, další skvěle kličkují a manévrují v letu, jiní se zas střemhlav vrhají na kořist, kterou předtím téměř bez pohnutí pozorovali z výšky. Není divu, že se nejmajestátnější z nich, tedy především sokoli a orli, proměnili ve státní symboly mnoha zemí světa.

Našim předkům imponovala zejména rychlost, síla a skvělý zrak zmíněných opeřenců. Dané vlastnosti z nich spolu s ostrými drápy a zahnutým zobákem činí velmi zdatné a úspěšné predátory. Obdiv našich dědů se jeví ještě logičtější ve světle archeologických nálezů u jižní Afriky: Podle nich velcí dravci poměrně často zabíjeli již australopitéky před více než 2,5 milionu let a respekt k jejich schopnostem máme nejspíš hluboce zakořeněný.

Rychlý jako blesk

Přestože dnes známe téměř 300 druhů dravců, všichni se v hrubých rysech navzájem podobají. Jejich nejčastější kořist představují drobní obratlovci, především savci a ptáci. Některé druhy se však specializují a loví ryby či plazy, zatímco jiné se živí téměř výhradně mršinami. Největšího zástupce popsaných denních dravců reprezentuje eurasijský sup hnědý alias Aegypius monachus, dorůstající délky až 120 cm, hmotnosti 7–14 kg a rozpětí křídel asi 270–310 cm. Nicméně dobrý lovec musí být především mrštný. Snad nejrychleji se pohybujícího živočicha současného světa představuje sokol stěhovavý neboli Falco peregrinus. Tento „aerodynamický“ dravec při střemhlavém letu z velkých výšek údajně překonává rychlost až 320 km/h. Nejvyšší doložitelný údaj pak poskytla radarová měření, udávající hodnotu kolem 280 km/h. Je však potřeba zdůraznit, že uvedených pozoruhodných rychlostí dosahují sokoli výlučně při letu střemhlav, kdežto při horizontálním pohybu jsou podstatně pomalejší.

Ostříž lesní čili Falco subbuteo se vyskytuje v Evropě, v Asii a na severu Afriky, přičemž se pro změnu považuje za největšího akrobata mezi dravými ptáky. Je totiž nesmírně rychlý, ale zároveň natolik obratný, že dokáže ulovit téměř veškerou svoji kořist ze vzduchu. Za letu se zmíněný opeřenec velikosti holuba zvládne úspěšně zaměřit například i na vlaštovku či rorýse, a „umanévruje“ dokonce netopýry a velký hmyz jako vážky.

Létající stěhováci

O síle velkých dravců kolovaly už v dávných dobách neuvěřitelné zvěsti a k nejrozšířenějším patřily ty, jež v orlech a kondorech spatřovaly potenciální únosce miminek, či dokonce ovcí. Jediný prokazatelný případ únosu dítěte dravcem byl však zaznamenán v roce 1832, kdy velký orel mořský alias Haliaeetus albicilla uchvátil čtyřletou norskou holčičku Svanhild Hansenovou na farmě jejích rodičů. Dívenka byla nejspíš na svůj věk poměrně malá, a tak s ní pták odletěl až na vzdálenost 1,6 km. Poté ji upustil na římsu pod svým hnízdem a kroužil nad ní do chvíle, kdy se ji naštěstí podařilo zachránit.

Rekordmanem v kategorii síly by se však mohl stát subsaharský orel korunkatý neboli Stephanoaetus coronatus. Dravec vážící asi jen 4 kg prý unese tělo antilopy či opice o hmotnosti až kolem 35 kg, tedy zhruba osminásobek vlastní váhy, takže bývá považován za nejsilnějšího ptáka v poměru k vlastní velikosti.

Dravci se slabším stiskem pařátů však rozhodně nemusejí být v nevýhodě, neboť své nedostatky vykompenzují chytrou technikou lovu. Například orli skalní čili Aquila chrysaetos ve španělských Pyrenejích čekají, až se horské kozy dostanou k okraji strmého srázu, a poté je jediným trhnutím shodí dolů. Pád z více než stometrové výšky bývá nebohým býložravcům osudný a lstivé ptáky čeká hostina.

Dalekohled v hlavě

Strategie mnoha dravců spočívá v trpělivém plachtění, kdy lovec pátrá dole na zemi po neopatrné kořisti, obvykle z řad drobných obratlovců. Nicméně rozeznat tak malý cíl z výšky několika kilometrů vyžaduje nesmírně ostrý zrak, který dalece překonává například i velmi dobré vidění člověka. Dravci, s očima téměř stejně velkýma jako ty lidské, mohou vidět asi 2,5–3krát ostřeji.

Díky výkonným okohybným svalům zaostřují někteří z nich s neuvěřitelnou přesností. Oči ptáků jsou v poměru k hlavě dost velké, přičemž mohou vážit víc než mozek a představovat asi 15 % hmotnosti celé hlavy! Uvedení tvorové proto dokážou vnímat pohyb lépe a detailněji, a to i na značnou vzdálenost. Obraz zorného pole uprostřed oka mají mírně zvětšený a rozlišují jemnější detaily na odlehlých předmětech. Za ideálních podmínek tak například orel skalní zpozoruje i nepatrný pohyb králíka na celé 2 km a již zmiňovaný sokol stěhovavý zahlédne holuba údajně až na vzdálenost 8 km! Člověk se takovým výkonům může rovnat jen s kvalitním dalekohledem…

Řetězec smrti

Draví ptáci představují skutečně úžasné živočichy. Bohužel kladou poměrně málo vajec a rozmnožují se pouze pomalu. Výchova v hnízdě také trvá dost dlouho a uhynulí či lidskou hloupostí zahubení jedinci se nahrazují zdlouhavě a velmi těžce. Mnohým druhům dnes tudíž hrozí vyhynutí, zejména kvůli soustavnému ničení životního prostředí. 

Hrozba spočívá i v plošném používání insekticidů, které se pak v jejich tělech kumulují v důsledku lovu hlodavců pojídajících chemicky ošetřené plodiny. Dané potenciálně smrtící potravní řetězce již naneštěstí tvoří běžnou součást ekosystémů v současných rozvinutých zemích. Navzdory aktuální snaze krásné dravce chránit tak zdaleka není vyhráno a jejich přežití a prosperita si jistě vyžádají ohromné úsilí.