Gruzínská Mccheta: Zapomenuté hlavní město náboženství, tradic a historie
Starobylé město Mccheta turisté zatím příliš neobjevili, ačkoliv se v něm nachází řada působivých památek – třeba majestátní klášter z 6. století. Lidé však v těchto místech žijí už přinejmenším pět tisíc let
Stačila jedna projížďka na koni, a Mccheta přišla o svou pozici hlavního města. Kdysi dávno, v 6. století, si král kavkazské Ibérie Vachtang I. Gorgasali vyjel do míst, kde se dnes nachází metropole Tbilisi. Zastřelil holuba, jenž poté spadl do jednoho z tamních horkých pramenů a uvařil se. A večeře byla hotová. Zmíněná příhoda – a z vojenského hlediska výhodná poloha – pak prý panovníka inspirovaly k rozhodnutí hlavní město přesunout.
Mccheta však nezůstávala opomenuta pouze v minulých časech. I v 21. století projede mnoho cestovatelů kolem bez povšimnutí. Většina z nich totiž míří z blízkého Tbilisi ke štítům Kavkazu. Do malého města na soutoku řek Aragvi a Kura tak cizinci obvykle nezabloudí – tisíce Gruzínů však vědí své a Mcchetu navštěvují poměrně hojně.
Hlavní je úcta k tradicím
„Takhle ne, takhle tu být nesmíte!“ snažil se mi slovy, rukama i grimasami sdělit mnich střežící vchod do středověké katedrály Sveticchoveli. Z davu místních a rusky mluvících turistů se zaměřil pouze na mě. Prohlédl jsem si své krátké kalhoty, které sahaly až pod kolena. Podíval jsem se na Gruzína s mnohem kratšími nohavicemi, stojícího přímo u oltáře, ale nechtělo se mi nic říkat. Rezignoval jsem a šel si kolem pasu uvázat šátek dosahující až k zemi. Rozhodně jsem v této sukni nebyl sám, i když nutno podotknout, že tamním dívkám a ženám slušel mnohem víc.
„Gruzie je silně konzervativní země, zde se tradice berou nesmírně vážně,“ vysvětlila mi později Gruzínka Sofie, která před několika lety uprchla před úzkoprsou společností do Španělska. Náboženské předpisy se v samotné Mcchetě, ale i v celé zemi dodržují velice přísně. Pokud se jim však podvolíte, najdete na svatých místech opravdové poklady.
Tisíciletá historie
První sídla na území dnešní Gruzie vznikala zřejmě už před více než pěti tisíci lety. Později zdejší lidé čile obchodovali s Řeky, Římany i dalšími evropskými národy a pronikli i do jejich pověstí. Mccheta byla hlavním městem tehdejšího kavkazského království Ibérie od 3. století, ale zůstala jím pravděpodobně jen dvě stě let.
Právě v někdejší metropoli se nechávali gruzínští vladaři až do 19. století korunovat i pohřbívat. Křesťanství se stalo oficiálním náboženstvím země již v roce 337 díky úsilí svaté Kristýny, jedné z nejznámějších misionářek té doby. Už před christianizací však Mccheta patřila k posvátným místům, kde obyvatelé kavkazských oblastí vzývali své pohanské idoly a bohy. Ještě na počátku 19. století se přitom jednalo o pouhou vesnici. Situace se změnila až v roce 1872, kdy se otevřela železniční trať Poti–Tbilisi. Dnes ve městě žije asi dvacet tisíc lidí.
Tři svatostánky
Ve městě najdete tři hlavní poutní místa: v samotném jeho srdci se tyčí středověká katedrála Sveticchoveli, o kousek dál se rozkládá bývalý ženský klášter Samtavro a kopci nad říčním soutokem vévodí klášter Džvari. Za vidění stojí také středověké centrum i nedaleká pevnost.
Sveticchoveli neboli katedrála Životodárných sloupů vznikla mezi lety 1010 a 1029. Více než devět set let představovala největší stavbu svého druhu v Gruzii. Teprve v roce 2004 ji překonala katedrála Svaté trojice v Tbilisi. Sveticchoveli trpěla nejvíce při nájezdech turkického vojevůdce Tamerlána ve 14. století, přičemž rekonstrukce se dočkala ve století patnáctém. V posledních letech opět probíhá citlivá renovace celého středu města i dalších památek figurujících na seznamu UNESCO.
Tradice a ženy
Gruzínské ženy zůstávají samostatnou kapitolou. „Daly by se rozdělit do několika kategorií. Jsou tu holky, které se s tebou vyspí na prvním rande, těch je hodně málo. Pak ty, které s tebou budou chodit se vším tím kroužením okolo, těch je o něco víc, ale pořád málo. No a nakonec ty, které si tě nejdřív vezmou, a pak teprve něco bude,“ vysvětlil mi při jedné z debat Gruzínec Alex, načež dodal: „Víš, já jsem hodně otevřený člověk, ale chtěl bych mít ženu jen pro sebe.“ Gruzínka Sofie souhlasí: „Tady jsou chlapi hrozně ‚macho‘. Na jednu stranu jsou rádi, když s nimi holka spí, na druhou stranu nedokážou překousnout, že nejsou první. I proto jsem z Gruzie odešla.“
A právě ve Mcchetě je tento zvláštní střet nové a starší doby cítit nesmírně silně. Zdejší křesťanské dívky jsou cudné, trochu jako v Palestině či v jiných muslimských zemích. Pokud se na ně muž podívá, sklopí oči, a jen málokdy promluví, jestliže se jich cestovatel na něco zeptá. Mccheta představuje město víry a náboženství, tradic a historie. A nenavštívit ji by se opravdu dalo považovat za hřích.
Staletý klášter Džvari
Na dohled od města se na kopci nad říčním soutokem vypíná klášter Džvari. Jeho název se nejčastěji překládá jako „klášter Kříže“ a jeho stavba spadá do 6. století. Podle legendy zde však již na počátku 3. století vztyčila světice Kristýna ohromný dřevěný kříž a dokázala přimět ke konverzi iberského krále Miriana III. Ten pak i s celou zemí přijal křesťanství v roce 334 a darovaný kříž měl zmíněnou událost připomínat.
V roce 546 vznikl k ochraně kříže Malý kostel Džvari a místo se stalo cílem poutníků z celého Kavkazu. Nynější Velký kostel Džvari nechal v letech 590–604 vybudovat Erismtavari Stepanoza I. Ve středověku důležitost komplexu rostla a doplnilo jej opevnění, přičemž zbytky těchto zdí můžete vidět i nyní.
Za sovětské éry nebylo snadné se dostat dovnitř – oficiálně kvůli blízké vojenské základně. Do nové životní etapy pak památka vstoupila v roce 1994, kdy se zařadila na seznam UNESCO. Jedná se o klasický příklad kostela se čtyřmi apsidami, což je charakteristické pro gruzínskou i arménskou církevní architekturu. Zmíněný styl se často nazývá Hripsime podle nejznámější stavby tohoto typu – kostela sv. Hripsime v Arménii.
