Žabka atelopus panamský (Atelopus zeteki) je, stejně jako mnohé jiné žáby, schopná vyloučit jed, který ji ochrání před predátory. V případě tohoto druhu jde o neurotoxin nazvaný zetekitoxin.
Gestikulující žáby
Skutečně pozoruhodná je ovšem tato asi pět centimetrů velká žabka díky komunikaci v rámci vlastního druhu. S jinými jedinci se totiž žáby nedorozumívají jen zvukově, ale také svébytnou „gestikulací“, která spočívá v jemných pohybech předních končetin. Ty mohou vyjadřovat jak přátelské úmysly, tak hrozbu. Příčinou, díky níž se u žab vyvinul tento druh dorozumívání, je zřejmě hluk rychlých horských toků, u nichž se přirozeně vyskytují.
TIP: Galerie obojživelných šperků aneb Žabí klenoty vody i pevniny
V roce 2006 byl o atelopusích natočen v Panamě, kde je jediné místo jejich výskytu, dokument BBC, jenž toto chování monitoroval. Je přitom možné, že mávání, které obojživelní tvorové předvedli do dokumentaristických objektivů, bylo zároveň jejich poslední sbohem. Populace byla totiž napadena kožní plísní Batrachochytrium dendrobatidis, která za posledních let zredukovala počet žabek o 80 %. Ačkoli je tedy atelopus panamský veden na seznamu ohrožených druhů jako „kriticky ohrožený“, není vůbec vyloučeno, že ve volné přírodě je již vyhuben.
Nadějí do budoucna jsou jednotlivci odchycení do zajetí, kteří by mohli být základem pro novou generaci. Projekt, jenž je na tento úkol zaměřen, má ovšem jako první postupný cíl dokonalé porozumění životu zranitelných „mávačů“.
