Genetici odhalují záhadu ztráty ochlupení u lidí a dalších savců

Prakticky všichni savci mají více či méně elegantní kožich. Zároveň ale existují výjimky – několik druhů savců, které jsou si navzájem často evolučně velmi vzdálené, přišlo o velkou část svého ochlupení. Patří k nim i člověk, nejvíce lysý druh primáta v dnešní přírodě, částečná ztráta srsti se ale týká také slonů, prasat nebo třeba mrožů. Pro odborníky je přitom stále záhadou, jak a proč jsme vlastně o hustou srst přišli.

Genetika nahoty

Záhadu lidské ztráty ochlupení nedávno detailně prozkoumali genetici, které vedl Nathan Clark z americké Univerzity v Utahu. S kolegy vyvinuli nové postupy, které jim umožnily analyzovat velké množství oblastí DNA najednou. Celkem tak dokázali prostudovat 19 149 genů a 343 598 nekódujících regulačních oblastí DNA, u celkem 62 druhů savců. Své výsledky vědci publikovali v odborném časopise eLife.

Badatelé potvrdili dřívější předpoklady, že lidé mají geny zodpovědné za tvorbu hustého ochlupení v podstatě po celém těle. Během evoluce našeho druhu, ale došlo po oddělení od šimpanzích příbuzných k zablokování části aktivit těchto genů. Výsledkem je, že na svém těle máme mnohem menší „porost“ než naši nejbližší příbuzní a většina savců. Podobné je to například se ztrátou ocasu. I geny pro ocas vlastně stále máme, jen nejsou aktivní.

TIP: Významný úspěch: Poprvé se podařilo vypěstovat plně funkční vlasové folikuly

Ztráty většiny našeho ochlupení nesouvisí se změnou jediného či několika málo genů a regulačních sekvencí. Ukazuje se, že tvorbu srsti u savců ovládá hustá a propojená síť genů. Clark a jeho spolupracovníci jich v dokázali identifikovat celou řadu. V některých případech jde o geny, jejichž funkci doposud neznáme. Jsou ale aktivní v kůži a se vší pravděpodobností se podílejí na tvorbě ochlupení. „Nalezli jsme množství genů souvisejících s ochlupením, u nichž zatím nevíme, k čemu přesně slouží,“ potvrzuje Clarkova kolegyně Amanda Kowalczyk. „Domníváme se, že by mohly hrát roli například v růstu chlupů.“