Bohatý africký Gabon: Co přijde, až vyschnou ropná pole?
Během víc než půlstoletí samostatnosti zažil středoafrický Gabon pouze tři vůdce, jejichž autoritativní vláda byla životaschopná především díky zdrojům fosilních paliv. Jenže zásoby ropy se rychle tenčí a země se do budoucna dívá s obavami
V roce 1960 zmizela z vlajky Gabonu francouzská trikolora a dříve úzký žlutý pruh se rozšířil. Zelená představuje přírodní bohatství, žlutá rovník a slunce, modrá moře
V Gabonu žijí necelé dva miliony lidí na území, které odpovídá spojené rozloze České republiky, Slovenska, Rakouska a Chorvatska. Země na pobřeží Atlantiku patří k nejstabilnějším v regionu.
Stát jednoho muže
Během čtyř desetiletí vlády prezidenta Omara Bonga Ondimby zůstávala klíčovým partnerem Gabonu Francie. V rámci neformálního systému „Francafrique“ dostávala africká země politickou a vojenskou podporu, a evropská mocnost měla naopak nadstandardní možnosti pro uplatnění svých firem. Vzájemné vztahy však ochladly po Bongově smrti, když se k moci dostal jeho syn Ali Bongo Ondimba a francouzské úřady začaly vyšetřovat původ značného bohatství vládnoucí rodiny.
Opoziční vůdci zpochybňují Aliho vítězství ve volbách roku 2009. Tvrdí, že došlo k podvodu, jehož cílem bylo zachovat „následnictví“ v rodině Bongů – a hovoří o „ústavním převratu“. Ať už však byly volby legitimní, či nikoliv, jisté je, že prezident Gabonu drží v rukou mimořádně silné nástroje: Může jmenovat a odvolávat premiéra, vládu i soudce nejvyššího soudu; má také pravomoc rozpustit parlament, pozdržet platnost právních předpisů nebo vyhlásit referendum. V zemi, jež disponuje pouze pětitisícovou armádou, se o jeho bezpečnost stará ochranka čítající 1 800 mužů.
Kdy dojde ropa?
Je pozoruhodné, do jaké míry nepříliš lidnatá a na africké poměry malá země v minulosti ovlivnila vývoj vztahů v regionu. Za Omara Bonga hrál Gabon důležitou roli prostředníka při řešení krizových situací v Čadu, Středoafrické republice, Angole, Konžské republice, Demokratické republice Kongo, Burundi a Pobřeží slonoviny. Navzdory jiným nedostatkům Bongovy vlády je nutné přiznat, že tento muž dokázal udržet stabilitu vlastní země ve velmi bouřlivé oblasti. Úlohu mu však usnadnila nepříliš početná populace a značné přírodní zdroje.
Gabonskou ekonomiku pohání ropa, která vytváří bezmála polovinu tamního HDP a plné čtyři pětiny zisků z vývozu. Díky černému zlatu se Gabon často přirovnává k arabským ropným velmocím. Celých 90 % zisků ovšem směřuje k pouhým 20 % obyvatel země, zatímco třetina Gaboňanů žije v chudobě. Produkce ropy navíc klesá: Z 370 tisíc barelů za den v roce 1997 se stalo současných 240 tisíc. Podle některých odhadů by se mohla tamní ložiska vytěžit už v roce 2025.
Těžké úkoly
Mnoho expertů již delší dobu upozorňuje na nebezpečně jednostranné zaměření gabonské ekonomiky. Rozvoji jiných odvětví přitom brání malý domácí trh, závislost na francouzském dovozu a také nedostatek podnikatelského zápalu u samotných Gaboňanů. Nadějně vyznívají nedávné geologické průzkumy, podle nichž by se mohla v zemi nacházet obrovská, dosud netěžená ložiska železné rudy.
Zdá se však, že prezident Ali Bongo Ondimba nespoléhá jen na „vytloukání ropy rudou“ a skutečně se snaží docílit lépe fungujícího hospodářství. Vedle rozsáhlé reorganizace státních úřadů například vyhlásil program „Stoupající Gabon“, s cílem dosáhnout rozmanitější ekonomiky, zbavit se korupce a investovat do pracovní síly. Dnes je těžké odhadnout, zda jsou jeho úmysly tak čisté, jak sám tvrdí. A především – zda se mu skutečně podaří zabránit hrozícímu ekonomickému kolapsu.
Neuznaný prezident
Pozoruhodnou postavou gabonské politické scény několika posledních desetiletí byl také André Mba Obame. Už v 80. letech působil jako poradce prezidenta Omara Bonga Ondimby a později zastával různé ministerské posty. V roce 2009 kandidoval v prezidentských volbách a kvůli jeho podpoře odstoupilo pět dalších uchazečů, které Obame nazval svým „dream teamem“. Ani tento tým snů mu však k vítězství nestačil – skončil třetí s necelými 26 % hlasů a stal se členem opozice. Odmítl ovšem volební prohru uznat a v lednu 2011 vyhlásil, že je jediným legitimním prezidentem a že by měl zemi řídit někdo, koho lidé opravdu chtějí.
Vytvořil také vlastní devatenáctičlennou vládu, s níž se pak uchýlil do budovy místního ústředí OSN. Hned následujícího dne skutečná vláda rozpustila Obameho opoziční stranu a obvinila jej i s jeho stoupenci ze zrady, která ohrožuje stabilitu země. Když Obame za nevyjasněných okolností v dubnu 2015 zemřel v Kamerunu (kam utekl před možnými postihy), vyvolalo to v hlavním městě Libreville vlnu násilností. Někteří jeho přívrženci viní z politikovy smrti gabonskou vládu.
Stručné dějiny
Zřejmě prvními obyvateli území dnešního Gabonu byli už před devíti tisíci let Pygmejové. O prehistorickém životě v této oblasti však nevíme mnoho, ačkoliv kmenové umění svědčí o bohatém kulturním dědictví. Ve 14. století se v regionu usadili Bantuové.
Otroci, slonovina a dřevo
Prvními Evropany v Gabonu byli portugalští mořeplavci na konci 15. století, kteří dali zemi její dnešní jméno. Portugalské slovo „gabão“ totiž označuje kabát s kapucí, jenž se v představách námořníků tvarem podobal ústí řeky Komo poblíž Libreville. Od 16. století se v regionu začali prosazovat také obchodníci z Nizozemska, Anglie a Francie, přičemž hlavním artiklem byli otroci, slonovina, dřevo a surová guma.
V letech 1839 a 1841 ustavili Francouzi po dohodě s některými kmenovými náčelníky protektorát nad pobřežními oblastmi. Od roku 1885 okupovala evropská mocnost celý Gabon, ale řídit jej začala až v roce 1903. O sedm let později se africká země stala jedním z teritorií Francouzské rovníkové Afriky a v srpnu 1960 získal Gabon nezávislost.
Vláda příliš pevné ruky
Prvním prezidentem se stal Léon M’ba, jehož vláda byla velmi autoritativní. Když zakázal všechny politické strany kromě své vlastní, vypukl pokus o státní převrat a M’ba si udržel moc jen díky zásahu francouzských vojáků. Po jeho smrti v roce 1967 převzal otěže Omar Bongo Ondimba, předchozí viceprezident, který pokračoval v nastolené autoritářské linii a řídil zemi celých 42 let. Čelil ovšem kritice, že vládne spíš s ohledem na potřeby vlastní rodiny než obyčejných Gaboňanů. V roce 1990 jej veřejný tlak donutil zřídit systém více politických stran, výsledky následujících voleb byly přesto velmi pravděpodobně zmanipulovány ve prospěch stávajícího prezidenta. Od smrti Omara Bonga Ondimby v roce 2009 stojí v čele země jeho syn Ali Bongo Ondimba.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: asi 1,7 milionu; očekávaná doba dožití: 52,04 roku; prům. počet dětí: 4,46 na ženu; věková struktura: 42,6 % dětí do 15 let, 3,79 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 18,6 roku; městské obyv.: 87,2 %; etnické složení: většina etnik Gabonu patří do skupiny Bantu, největšími etniky jsou Fang, Bapounou, Nzebi a Obamba; v zemi žije i 150 tisíc Afričanů jiného původu a Evropanů, z toho asi 11 tisíc Francouzů; náboženství: katolíci 41,9 %, protestanti 13,7 %, ostatní křesťané 32,4 %, muslimové 6,4 %, animisté a ostatní 0,6 %, neurčeno 5 %; jazyky: oficiálním jazykem je francouzština; obyv. pod hranicí chudoby: asi 30 %; gramotnost: 83,2 %.
Politika
Typ vlády: republika prezidentského typu; samostatnost: od 17. 8. 1960 (předtím francouzská kolonie); hlava státu: prezident Ali Bongo Ondimba (od 16. 10. 2009); šéf vlády: premiér Daniel Ona Ondo (od ledna 2014); volby: prezident se volí v přímých volbách na sedm let (může neomezeně kandidovat opakovaně), premiéra jmenuje prezident.
Ekonomika
HDP na hlavu: 21 700 USD (odhad z roku 2015; ČR – 31 500 USD); měna: CFA frank, který se používá ve 12 bývalých francouzských afrických koloniích; 1 USD = asi 600 CFA franků, 1 CZK = asi 24 CFA franků.
Geografie
Rozloha: 267 667 km², o něco víc než Velká Británie; hranice: 3 261 km (s Konžskou republikou, Kamerunem a Rovníkovou Guineou); délka pobřeží: 885 km; charakter území: úzký pás nížiny u pobřeží, kopcovité vnitrozemí, na jihu a východě savany; podnebí: tropické; vždy horké, vlhké; min. noční / max. denní teploty (°C) v Libreville: leden–březen 24/30, duben–červen 23–24/27–30, červenec–září 22–23/ /26–27, říjen–prosinec 23/28–29; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Mont Iboundji (1 575 m).