Expedice sv. Vojtěch: Kníže Břetislav vyrazil do Polska ukrást ostatky českého světce
Relikvie byly velmi drahocenné a žádané artefakty, jež se dotýkaly nejen náboženského, ale také politického a ekonomického života středověké společnosti. Svědčí o tom i velkolepé tažení knížete Břetislava do Polska, jehož konečným cílem byly ostatky svatého Vojtěcha.
Kolem výpravy je mnoho nejasností. Její příčinu vidí jedni v kořistnických choutkách českého knížete, druzí v mocenských ambicích. Podle některých historiků měl Břetislav nejen kořistit a plundrovat Polsko, ale na čas ho dokonce i okupovat. Jiní považují za hlavní důvod expedice za svatým Vojtěchem snahu pražského biskupa získat pallium, tedy povýšení pražského biskupství na arcibiskupství.
Předně je třeba říct, že hlavním naším zpravodajem je český kronikář Kosmas, který „expedici“ věnoval čtyři kapitoly své druhé knihy. Dalším pramenem je polská kronika Kosmova současníka, kronikáře Galla, který své dílo sepisoval zhruba ve stejné době jako Kosmas. Na rozdíl od něj věnoval cizí výpravě jen jednu jedinou větu, a to přesto, že se dotýkala jeho země. Jsme tedy odkázání především na českou kroniku, jejíž detailní zpracování události má hlubší symbolický význam a bezesporu patří k hlavním událostem celé jeho kroniky.
Kosmas nejprve vysvětluje Břetislavovu výpravu jako akt odvety za učiněná příkoří, který českým zemím způsobil polský král Boleslav Chrabrý. Celý podnik kníže od počátku pečlivě připravoval. Potřeboval souhlas předáků a dostatek schopných válečníků. Aby je přesvědčil, musel samozřejmě slíbit nemalý podíl na kořisti.
Vedle válkychtivých bojovníků se však akce účastnil také pražský biskup Šebíř. Někteří historikové jeho účast zpochybňují, protože to bylo v té době něco neobvyklého. Vzhledem k charakteru cesty, jež nakonec sledovala především duchovní cíl, a to tělo svatého Vojtěcha, byla ovšem přítomnost biskupa samozřejmostí. Kosmas tím ostatně naznačil, že nejde jen o bohapustou vojenskou intervenci, ale o určitou formu svaté války. A právě v nich byla účast duchovních nepostradatelná.
Pravý cíl
Nicméně zpočátku se o žádném religiózním aspektu Kosmas nezmiňuje. Spíš naopak. V popisu výpravy dominují tehdejší vojenské narativy. Břetislav je přirovnáván k ničivé bouři. Náruživě táhl Polskem, „hubil vsi, vraždami, loupežemi a požáry a dobýval pevných míst“. Vtáhl do Krakova, který vyvrátil a zmocnil se tamní bohaté kořisti představující nesmírné množství zlata, stříbra a starých pokladů, které za ta léta nashromáždili polští panovníci.
Knížecí zběsilost je zmírněna až zprávou o obyvatelích hradu Hedče, kteří raději vyšli Břetislavovu vojsku vstříc se zlatým prutem na znamení, že se mu vzdávají na milost a s prosbou, aby je odvedl do Čech. Kníže jim velkoryse vyhověl a později jim udělil kus lesa poblíž Črnína a svolil, aby se spravovali polským právem. Touto etymologickou vložkou Kosmas vyložil původ tzv. Hedčanů a zároveň ukázal na milosrdenství českého knížete.
Čechové poté bez větších obtíží dobyli Hnězdno. A právě zde dochází ve vypravování k zásadnímu zlomu. Oni dosud zuřiví bojovníci, kteří dosud jen rabovali a vraždili, najednou nedbali žádné kořisti a pospíchali do chrámu svaté bohorodičky Marie. Teprve nyní Kosmas prozrazuje čtenáři pravý cíl výpravy. Je jím svatý hrob, v němž se nacházel ten nejdůležitější poklad, a sice tělo svatého Vojtěcha.
Na scénu poprvé vystupuje pražský biskup Šebíř, který válečníky varuje, aby se nepřibližovali k svatému tělu. Nejprve se musejí tři dny postit, činit pokání, odvrhnout všechny své hříchy a slíbit, že už nebudou hřešit. Teprve poté je možné Vojtěchovy ostatky vyjmout. Bojovníci se biskupovým slovům vysmáli a nedočkavě se vrhli vykopat světcův hrob. Tento bezbožný čin však nezůstal bez trestu. Než začali výkopové práce, všem selhaly smysly a ztratili zrak. Až když se jim po třech hodinách smysly zase navrátily, v bázni Boží pochopili, že je potřeba splnit biskupovo kázání. Během nastávajících tří dnů se horečně postili a prosili za odpuštění. Zkrátka aby mohli prohlédnout, museli nejprve oslepnout.
Břetislavova dekreta
Biskupovi se pak zjevil samotný svatý Vojtěch, aby mu sdělil podmínky, za kterých si Češi mohou odvézt jeho ostatky. „Pověz knížeti a jeho předákům toto: Otec nebeský dá, oč žádáte, neoddáte- li se opět hříchům, jichž jste se odřekli ve vodě křtu.“ To vše bojovníci ochotně slíbili, jakož i napravit hříchy svých otců, kteří Vojtěcha vyhnali z české země. Poté biskup společně s knížetem vyhlásili nad Vojtěchovým hrobem nový křesťanský zákoník. Vešel do dějin jako Břetislavova dekreta a je považován za nejstarší zákoník českého státu.
Jakmile vyhlásili poslední zákon, kníže kladivem rozbořil za biskupova vzývání svaté Trojice vršek hrobu, společně vytáhli a otevřeli rakev, nadechli se líbezné vůně, linoucí se z neporušeného světcova těla, někteří s knížetem pohlédli světcovi do tváře, zazpívaly se duchovní písně. Byly přineseny dary, tělo zabaleno do hedvábí. Kosmas děkuje Bohu a podotýká, že ten, který kvůli špatnostem vzpurného národa uprchl, nechává své tělo zpět donést k již obrácenému národu. Kníže však nesebral pouze ostatky svatého Vojtěcha. Společně s biskupem rozhodli přibrat tělo jeho bratra Radima a taky ostatky pěti bratří, kteří byli tamtéž pohřbeni.
Relikvie svatého Vojtěcha doputovaly na konci srpna za velkého jásotu do Prahy. Zatímco se český lid radoval nad spanilou výpravou knížete a úspěšným návratem světce, byť mrtvého, nastalo v Římě velké pohoršení, neboť papež tuto translaci nepovolil. Říšský král Jindřich III. podnikl rok nato do Čech trestnou výpravu, Břetislav ho však porazil v bitvě u Brůdku. Teprve až když se mu po další výpravě podařilo oblehnout Prahu, český kníže se podrobil a nabídl část polské kořisti.
„Diplomaticky“ kníže vyřešil také celou záležitost s papežem. Korupce nebyla středověkému člověku vůbec cizí a kníže tohoto nekřesťanského prostředku neváhal využít. Jak zdůrazňuje Kosmas, poslal papeži do Říma posly, „přinášejíce vzkazy více dary podmazané nežli slovy výmluvnosti uhlazené“. Zatímco se rozhodovalo o této věci, poslové „podplatili chytrost kardinálů, zlatem podvrátili spravedlnost, platem vykoupili milost a dary zmírnili soudní nález“. Papež nakonec peníze milostivě přijal a rozkázal, že jako omluvu za svou opovážlivost má kníže nechat postavit klášter. Tím byla věc vyřešena.
Symbolika
Kosmův příběh o Břetislavově expedici lze číst jako přechodový rituál. Válečníci se nejprve chovali jako krutí barbaři a teprve příchodem do Hnězdna radikálně změnili chování. Význam relikvie svatého Vojtěcha je více než zřetelný. Podstoupili rituální očištění prostřednictvím dočasného trestu ztráty smyslů a následně se odřekli všech svých hříchů, což bylo spojené s třídenním půstem. Zákoník, který představuje jakousi smlouvu mezi světcem a českým národem, zároveň zpečetil obrácení Čechů, kteří se navraceli do vlasti jako již plně christianizovaní válečníci.
Kromě cesty „tam a zase zpátky“ je Kosmův narativ důležitý, neboť se v něm odrážejí dva podstatné prvky, které byly součástí úspěšného šíření křesťanství pozdně antickou a raně středověkou Evropou. Jde o pozoruhodné spojení poutě a translace. Pouť je hnutí lidí k ostatkům a translace naopak přenesení, tedy výprava světcových ostatků za lidmi. Oba hlavní aspekty, které dopomohly křesťanství stát se hlavním náboženstvím na území římské říše, jsou v Kosmově narativu sloučeny v jedno. Tím ovšem Kosmas zdůraznil vojenskou výpravu Břetislava a povýšil ji tak na jednu z nejdůležitějších událostí své kroniky.
