Evropské a americké tučnice: Lovci s lepkavými listy

Tučnice mají na listech dva druhy žlázek. Stopkaté žlázky s deštníkovitou mnohobuněčnou hlavičkou produkují lepkavý sekret, který hmyz láká svým leskem a snad i vůní. Po dosednutí na list jej však tekutina znehybní a udusí. Menší přisedlé žlázky pak produkují trávicí enzymy a současně vstřebávají živiny. Jejich produkce se ale spustí až v okamžiku, kdy se chytí další kořist. Při trávení většího úlovku se mohou listy některých druhů svinovat od okrajů ke středu tak, aby natrávená tekutina nestékala pryč z listů.

Vývoj a vznik nových druhů tučnic probíhal ve třech různých oblastech. Jedna je na jihu USA, druhá ve Střední Americe, v Mexiku a třetí ve Středozemí. Kromě toho se ovšem tučnice vyskytují v chladnějších oblastech celé severní polokoule. 

Životní cyklus tučnic se liší právě podle lokalit, kde rostou. Rostliny z jihovýchodu USA jsou charakteristické stejnotvarými růžicemi listů, které vytrvávají celý rok a jejich tvar se nemění. Naproti tomu mexické tučnice mohou v období sucha vytvářet kratší, silnější listy, které nejsou masožravé. Rostliny mírného pásma zase přečkávají zimu pomocí zimních pupenů – hibernakulí. 

Květy tučnic vyrůstají obvykle jednotlivě a mají nápadnou pyskatou korunu, která připomíná květy rostlin čeledi krtičníkovitých, s nimiž jsou tučnice vzdáleně příbuzné. Květy rostlin jsou opylovány hmyzem a jejich plodem je podlouhle vejcovitá tobolka s drobnými semeny. (foto: Wikimedia Commons, Noah Elhardt, CC BY-SA 3.0)

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris)

Vytrvalá bylina, jejíž letní listy se utvářejí do přízemní růžice. Zimu přežívá ve formě zimního pupenu – hibernakulu. Květy mají modrofialovou korunu, v jícnu s bíle chlupatým polem. Barva a velikost koruny tohoto druhu je značně proměnlivá. Mezi tučnicemi jde o druh s největším areálem výskytu. 

Podobná tučnice česká (Pinguicula bohemica) je některými autory považována pouze za poddruh či varietu tučnice obecné. Popsána byla v roce 1927 profesorem botaniky na Karlově univerzitě Vladimírem Krajinou a od tučnice obecné se liší polovičním počtem chromozomů, bělavou korunou s tmavší skvrnou na bázi a delší ostruhou. Vyskytuje se na Českolipsku, roste na slatinných loukách na slunečných stanovištích s vysokou hladinou spodní vody. Jedná se o kriticky ohrožený druh naší flóry. (foto: Wikimedia Commons, Björn S, CC BY-SA 2.0 + Tereza Samková (ilustrace)

Výška: 15 cm
Doba květu: od května do června
Rozšíření: Evropa, Asie, Severní Amerika
Ekologie: Roste na rašeliništích a prameništích, na travertinech i na mokrých loukách.
Status: Chráněná v Čechách, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Německu, na Ukrajině, v Bělorusku, Litvě a Lotyšsku.

Tučnice alpská (Pinguicula alpina)

Vytrvalá bylina, jejíž listy během sezóny vytvářejí přízemní růžici. Smetanově bílé květy jsou ozdobeny žlutými skvrnami a zakřivená ostruha je 2–8 mm dlouhá. Ačkoliv není příbuzná se zbývajícími evropskými druhy, od nichž se liší především morfologií květu, přes zimu přečkává za pomoci pupenu – hibernakulu. Zimní pupen je obvykle jen jeden a má zachovalé kořeny. Většina zbývajících evropských druhů má na bázi velkého pupenu i pupeny menší, které nejsou kořeny přichyceny k substrátu. (foto: Wikimedia Commons, Tigerente, CC BY-SA 3.0 + Tereza Samková (ilustrace)

Výška: 10 cm
Doba květu: od května do července
Rozšíření: Horské a severské oblasti Evropy, Sibiř, Himálaj. V Čechách se nevyskytuje, najdeme ji ale ve slovenských Karpatech.
Ekologie: Prameniště a mokvavé skály v alpínském stupni. Tundra.
Status: Chráněná na Slovensku, Ukrajině a v Německu.

Tučnice lusitánská (Pinguicula lusitanica)

Jednoletá až víceletá rostlina. Podle stanoviště ve vhodných podmínkách přezimuje a roste více sezón, nebo se každý rok přesévá. Početnost populací během let výrazně kolísá. Jedná se o jednu z nejmenších evropských tučnic s růžicí o průměru kolem 2 cm. Listy jsou podvinuté, průsvitné. Květy světle fialové, drobné, samosprašné, což je mezi tučnicemi výjimka. (foto: Flickr, Chris Moody, CC BY-NC 2.0 + Tereza Samková (ilustrace)

Výška: 5 cm
Doba květu: během vegetace
Rozšíření: Západní pobřeží Evropy od Španělska po Skotsko a Orknejské ostrovy, několik lokalit v severní Africe
Ekologie: Rašeliniště, obnažené vlhké půdy, mokvavé skály
Status: Chráněná ve Francii

Tučnice dlouholistá (Pinguicula longifolia)

Tučnice s poměrně velkými, až 3,5 cm dlouhými květy. Stopkaté žlázky má i na spodní straně listů. Zajímavé je, že vytváří dva druhy listů – na jaře listy kratší, v létě dlouhé, jazykovité. Přezimuje pomocí zimních pupenů. Roste pouze na svislých mokvavých skalních stěnách, na rozdíl od jiných evropských druhů se nevyskytuje na slatiništích a prameništích. (foto: Flickr, José María Escolano, CC BY-NC-SA 2.0 + Tereza Samková (ilustrace)

Výška: 25 cm
Doba květu: během vegetace
Rozšíření: Západní Alpy, Pyreneje, jih Španělska a Francie
Ekologie: Mokvavé vápencové skály

Tučnice předlouhá (Pinguicula vallisneriifolia)

Tento druh má z evropských tučnic nejdelší listy (až 25 cm), které jsou úzké a odstávají od substrátu. Žlázky jsou i na spodní straně listu, což zvyšuje jejich loveckou schopnost. Zimní pupeny se neodlamují a neodpadávají jako u ostatních druhů. Zůstávají na místě, vyrůstá z nich výběžek, který vytvoří listovou růžici několik centimetrů od mateřské rostliny. Tím má možnost se šířit po převislých skalních stěnách. (foto: Wikimedia Commons, Karelj, CC BY-SA 4.0 + Tereza Samková (ilustrace)

Výška: 30 cm
Doba květu: během vegetace
Rozšíření: Jižní Španělsko
Ekologie: Mokvavé vápencové skály, travertinová prameniště, mokvavé vstupy do jeskyní