Evoluce uniklá mezi prsty: Obojživelníci objevení a ztracení
Vědci z výzkumného centra při Smithsonian Institution v Panamě publikovali první studii zabývající se úhynem obojživelníků v národním parku Omara Torrijose
Výzkum odhalil, že hlavní zabiják obojživelníků – chytridiomykóza – se středoamerickou vrchovinou šíří rychlostí 30 km ročně. Studii vedla Karen Lipsová z University of Maryland, která začala monitorovat výskyt panamských obojživelníků již v osmdesátých letech minulého století. Tehdy ze sousední Kostariky zcela vymizela zlatě zbarvená ropucha atelopus panamský (Atelopus zeteki). V letech 1998 až 2004 vyhynulo z původních 63 druhů obojživelníků celkem 25. Další revize v roce 2008 nepotvrdila návrat žádného z nich, ale použitím techniky zvané DNA barcoding (čárový kód druhu), která určuje živočišné druhy na základě molekulárních markerů, byla prokázána existence jedenácti zatím nepopsaných obojživelníků, z nichž pět již stačilo vyhynout.
TIP: Odpadkové ekosystémy překvapují aneb Neuvěřitelná fakta o nových ekosystémech
„Je smutnou ironií, že objevujeme nové druhy stejně rychle jako je ztrácíme,“ říká herpetolog Andrew Crawford, který na studii spolupracoval. „Naše DNA metoda odhalila nové druhy i na relativně dobře prozkoumaném místě a současně ukázala, že mnohé z nich jsou již nenávratně pryč.“ Spolu s nimi vědci přicházejí o množství informací, díky nimž by mohli lépe pochopit minulost těchto živočichů, například způsob, jakým se vypořádávali s klimatickými změnami. Podle autorů studie jim takto uniklo již 33 procent evoluční historie.
