Etiopie: Hrdá minulost, utopená v bídě
Etiopie je stát s ohromným přírodním potenciálem, který ovšem při současném stupni organizace nedokáže uživit ani vlastní lidi. Ze všech afrických zemí má zřejmě nejstarší kulturu a jako jediná i vlastní abecedu. Přitom většina Etiopanů neumí číst a psát
Barvy etiopské vlajky se staly barvami panafrickými a dodnes je můžete vidět na standartách mnoha afrických zemí
Když si evropské mocnosti na Berlínské konferenci v roce 1884 rozdělovaly africký světadíl, byly Etiopie a Libérie jedinými zeměmi, které si zachovaly samostatnost. Etiopie byla jedním ze tří afrických členů Společnosti národů a zakládajícím členem OSN. Když se po 2. světové válce začaly osamostatňovat další státy černého kontinentu, byla právě Etiopie se svou bohatou historií jejich vzorem.
Krutá čísla dnešní Etiopie
Etiopie má dnes navenek jen málo společného s biblickou zemí královny ze Sáby, která ohromila krále Šalamouna svým bohatstvím. Jde o jeden z nejchudších států světa a hlavní příčinou nuzoty Etiopanů je strmá křivka růstu počtu obyvatel. V roce 1980 měl stát 35,4 milionu obyvatel, dnes je to asi 91 milionů a číslo dále stoupá. Stále větší množství lidí, migrace a urbanizace vytvářejí problémy na hranici únosnosti, jak pro ekosystém, tak pro vládu, která ani nedokáže zabezpečit pro své občany základní infrastrukturu.
Asi 16 % Etiopanů musí vystačit s ekvivalentem méně než jednoho dolaru na den a plných 35 % domácností denně nezkonzumuje ani Světovou zdravotnickou organizací stanovené výživové minimum. Více než dvě pětiny dětí trpí podvýživou a 75 % rodin spí pod jednou střechou společně s dobytkem. Na milion lidí připadá asi 26 lékařů.
Problémy africké „vodárny“
Etiopie je zemí přírodních kontrastů. Má například jedny z největších afrických hor a nachází se tu i jedny z nejníže položených míst na světě. Obdobný rozpor je i v množství dostupné a využívané vody. Etiopii se často přezdívá „vodárna východní Afriky“, protože na svazích jejích hor pramení 14 velkých řek. Z toho důvodu má země největší vodní zásoby v Africe. Kvůli neexistenci infrastruktury je jí ale využíváno jen 1 % k výrobě elektřiny a pouze 1,5 % na zavlažování.
Etiopie si nikdy, ani v době feudální, ani v období socialistického státu, nebyla schopna vytvořit dostatečné zásoby vody. Každé výrazné období sucha tak pro ni znamenalo nedostatek obilí a předzvěst katastrofy. Přitom má tento stát velký potenciál a spoustu úrodné půdy. Kdyby bylo etiopské zemědělství lépe organizováno, měla by země údajně své vlastní lidi bez problémů uživit.
Vzdálenost překáží vzdělání
Celé čtyři pětiny Etiopanů živí primitivní zemědělství. Pracnost takové obživy a nedostatek vody je překážkou pro širší vzdělávání, které by mohlo ekonomiku země posunout výš. Děti mají totiž do školy daleko a není výjimkou, když musí každý den do a ze školy šlapat třeba deset kilometrů. Rodiče neradi pouští své ratolesti takto daleko, protože by víc než schopnost číst ocenili jejich pomoc na poli. Dívky pouští vůbec neradi, protože těm navíc hrozí únos – stále tradiční etiopský prostředek k získání nevěsty. Pokud se k těmto překážkám přidá nutnost chodit pro vodu třeba i dvacet kilometrů daleko, není na výběr. Děti musí zůstat doma a hlídat hospodářství. Jejich vzdělání tak zaostává a mnoho dětí nedokončí ani první stupeň školy. Vyrostou z nich opět zemědělci, kteří v lepším případě umí číst.
Více než dvě pětiny dětí trpí podvýživou a 75 % rodin spí pod jednou střechou společně s dobytkem. Na milion lidí připadá asi 26 lékařů
Víte, že?
Australopithecus i Šalamounův syn
Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus. První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3. století př. n. l. aksumská říše, v níž vládla šalomounská dynastie. Tu podle legend založil potomek krále Šalomouna a královny ze Sáby.
Stručné dějiny
Etiopie je považována za kolébku lidstva. Právě tady, v údolí Awash, byly nalezeny nejstarší pozůstatky našich předků, datované do doby před pěti miliony let. Kromě tohoto primátu je Etiopie nejstarším nezávislým státem Afriky a jedním z nejstarších státních útvarů světa.
O Etiopii se zmiňuje už řecký historik Hérodotos v 5. století př. n. l. a v biblickém Starém zákoně je popisováno, jak krále Šalamouna v Jeruzalémě navštívila bohatstvím oplývající královna ze Sáby. Zbytky jejího paláce jsou ještě dnes k vidění ve městě Axum, jež je součástí severoetiopské provincie Tigray. Ve 4. století přinesli misionáři z Egypta a Sýrie do země křesťanství a v 7. století byla země kvůli vzrůstajícímu vlivu islámu izolována od evropského křesťanství. Teprve v 16. století obnovili kontakty s Etiopií Portugalci, kteří usilovali o opětovné posílení křesťanství. Století náboženských konfliktů, jež následovalo, vedlo k tomu, že v první polovině 17. století se stát Evropanům uzavřel. Izolace trvala až do poloviny 19. století.
Etiopie si udržela samostatnost s výjimkou krátké italské okupace v letech 1936 až 1941. V roce 1974 došlo k vojenskému převratu a svržení císaře Haile Selassieho, jenž vládl od roku 1930. Nově zrozený socialistický stát byl sužován krvavými převraty, povstáními, neúrodou, suchem a vysokou mírou útěků ze země. V roce 1991 byl režim svržen a roku 1995 se konaly první svobodné volby. Pro zemi je dodnes významným konfliktem hraniční válka s Eritreou, vedená na konci 90. let 20. století. Ta byla sice v prosinci 2000 ukončena mírovou smlouvou, ale až v roce 2007 byly společnou komisí stanoveny přibližné hranice. Etiopie ovšem není se závěry komise spokojena, a tak hranice zůstávají pouze coby neoficiální linie.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 91 195 675 (14. nejlidnatější země)
Očekávaná doba dožití: 56,56 let
Prům. počet dětí: 6,12 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 60,9 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 44,6 % děti do 14 let, 52,6 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 2,8 % obyv. se dožívá více než 65 let
Etnické složení: na území Etiopie žije přes 70 etnických skupin, nejvýznamnější jsou Oromo 34,5 %, Amara 26,9 %, Somali 6,2 %, Tigraway 6,1 %, Sidama 4 %, Gurage 2,5 %, Welaita 2,3 %, na ostatní připadá 15,4 %
Úřední jazyky: angličtina, amharština; každý stát federace si však může určit vlastní pracovní jazyk
Náboženství: křesťané 60,8 %, islám 33,9 %, tradiční africká náboženství 2,6 %, ostatní 0,7 %
Nezaměstnanost: údaj nedostupný
Gramotnost: 42,7 %
Politika
Typ vlády: federální republika
Národní svátek: 28. května – výročí poražení socialistického režimu v roce 1991
Hlava státu: prezident Girma Woldegiorgis (od 8. října 2001), šéf vlády: premiér Hailemariam Desalegn (od 21. září 2012)
Volby: premiér je určen vítěznou stranou legislativních voleb; ministři jsou vybíráni premiérem a schvalováni Národním shromážděním; prezident je volen Národním shromážděním na šestileté období (možnost opětovného zvolení); poslední volby 9. října 2007 (další v říjnu 2013)
Ekonomika
Zemědělství je zodpovědné za 41 % HDP a více než 85 % pracovní síly. Sucha a absence modernizace jsou zodpovědné za to, že se země neustále potácí nad ekonomickou propastí, i když její HDP roste.
HDP na hlavu: 1 100 USD (odhad z roku 2011)
Měna: etiopský birr (ETB); 1 USD = cca 16,89 birrů
Vývoz: káva, kát, zlato, kožené výrobky, živá zvířata, olejnaté semeno
Dovoz: jídlo a živá zvířata, nafta a petrochemické produkty, chemikálie, stroje, motorová vozidla, obilniny, textil
Geografie
Rozloha: 1 104 300 km2, o něco větší než Bolívie nebo Egypt a menší než Kolumbie a JAR
Hranice: se Súdánem 1 606 km, se Somálskem 1 600 km, s Eritreou 912 km, s Keňou 861 km, s Džibuti 349 km
Podnebí: tropické monzunové, lokálně ovlivněné velkou rozmanitostí etiopského území
Průměrné teploty: Addis Abeba – říjen–leden 15 °C, únor–duben 18 °C, květen, červen 15–16 °C, červenec–září 15 °C
Průměrné měsíční srážky: Addis Abeba – říjen–leden 10–20 mm, únor–duben 40–80 mm, květen, červen 100–140 mm, červenec–září 200–300 mm
Nejnižší a nejvyšší bod: Danakilská proláklina -125 m / Ras Dejen 4 533 m