Duel nejvyšších hor Evropy a Ameriky: Mont Blanc vs. Aconcagua
Nejvyšší hory Evropy a Ameriky jsou v mnoha ohledech unikátní. A na rozdíl od řady jiných vrcholů srovnatelné výšky se je různými cestami vydávají zdolat nejen horolezci s kompletní výbavou, ale často i zkušení turisté
Mont Blanc: Praotec horolezectví
Mont Blanc je nejvyšší horou Evropy a do výšky téměř pěti kilometrů nad mořem se vypíná z alpského Montblanského masivu, přímo na hranici Itálie a Francie. Mezi oběma zeměmi tak panuje odvěký spor, který se dodnes nepodařilo zcela vyřešit. Současný stav se proto nese v duchu kompromisního společného „vlastnictví“ hory.
Zaplacená premiéra
První dobyvatele nalákala na Mont Blanc finanční odměna, kterou horolezcům za zdolání přislíbil švýcarský fyzik a přírodovědec Horace-Bénédict de Saussure. V roce 1786 uspěla dvojice Francouzů Jacques Balmat a Michel Paccard. Jejich výstup přitom mnozí považují za symbolický počátek moderního horolezectví. Dnes na vrchol ročně zavítá až třicet tisíc lidí, kteří jej zlézají pěti různě obtížnými trasami.
Ledové kolísání
Za technicky nejsnazší se pokládá cesta přes tábor Grand Mulets, jež se těšila zvláštní oblibě během 20. století. V současnosti však „trpí“ globálním oteplováním, které se podepisuje na ledovcové části hory: Kritický úsek nejschůdnější trasy byl například loni během letní vlny veder neprůchodný kvůli ledovým trhlinám. Zamrzlá krusta pokrývá i vrchol Mont Blancu, přičemž se její kolísání v důsledku oteplování projevuje na nadmořské výšce hory. Zatímco v roce 2013 dosáhla hodnota z GPS měření 4 810,02 metru, loni šlo jen o 4 808,73 metru.
Aconcagua: Andský obr
Se svými téměř sedmi kilometry nadmořské výšky je Aconcagua nejvyšší horou mimo Asii. Nachází se na severozápadě Argentiny v přírodním parku Aconcagua v provincii Mendoza a z geologického hlediska tvoří součást pohoří Andy.
Stopy minulosti
Aconcaguu považovali za posvátnou už Inkové, na jejím vrcholu však zřejmě nikdy nestanuli – přinejmenším o tom nemáme žádné důkazy. Někdejší snahu o zdolání hory přesto historie zaznamenala: Stopy indiánů byly nalezeny ve výšce okolo šesti kilometrů nad mořem.
Jako první Evropan se v roce 1883 pokusil dostat na vrchol Němec Paul Güssfeldt, nakonec však dosáhl pouze výšky 6 560 m n. m. Premiéru si tak užil až Švýcar Matthias Zurbriggen v roce 1897.
Nevyzpytatelná hora
Největší nebezpečí pro více než tři tisíce každoročních návštěvníků hory představuje nepředvídatelnost počasí, za kterou může jev zvaný „viento blanco“ neboli „bílý vítr“: Voda vypařující se z Tichého oceánu se nad Aconcaguou sráží s horkým vzduchem, který se na druhé straně And zvedá z jihoamerických stepí – pamp. Mračna se pak kumulují okolo vrcholu a vytvářejí vír.
Slunečné počasí se proto může rychle změnit ve větrnou smršť s poryvy o rychlosti až 200 km/h, přičemž navíc prudce klesá teplota. Stejně náhle, jako viento blanco začne, může i skončit; v některých případech však nehostinné podmínky přetrvaly celé dny.
Malý vítěz
Aconcagua svou evropskou konkurenci hravě překonává výškou. Mont Blanc se navíc kvůli rozdílnému chápání hranic mezi starým kontinentem a Asií o evropské prvenství často dělí s kavkazským Elbrusem (5 642 m n. m.); každopádně je předvídatelnější a svým dobyvatelům nechystá tak nebezpečná překvapení jako andský vrchol (vyšší počet obětí Mont Blancu jde na vrub desetinásobnému počtu návštěvníků). Evropský obr také sehrál důležitější roli v historii horolezectví, která se v podstatě začala psát po jeho zdolání. Přestože je tedy nižší, odchází z našeho duelu vítězně.
