Druhý hned po maximu: Těžký kulomet Colt-Browning M 1895/1914

Zrod těžkého kulometu Browning vychází z příběhu, kdy fenomenální zbraňový konstruktér John Moses Browning postával na trávníku střelnice a sledoval zášlehy z hlavně po výstřelu. Následně přišel s nápadem, že princip uvolněných tlaků by mohl být dostatečný pro rozpohybování provozních částí zbraně. Tento systém aplikoval na svém prototypu v roce 1889 a vyvstaly z něj další jeho dnes již kultovní vynálezy. 

Vykopávač brambor

John Browning díky spolupráci se zbrojovkou Colt mohl čerpat z velkých znalostí ohledně konstrukce revolverů a opakovacích pušek. Elementární pokusy pak prováděl v dílně nad krámem rodinného podniku v rodném Ogdenu. Ke zkouškám používal opakovačky Winchester, k jejichž nabíjecí páce připojil soustavou pák nástavec na hlavni (u prvního modelu) nebo píst pod hlavní (u druhého modelu), a testoval tak využití energie prachových plynů k opětovnému napnutí opakovacího mechanismu. Své poznatky pak využil při konstrukci kulometu. 

Jeho prototyp, který v roce 1891 předložil  firmě Colt v ráži .45-70 Government (11,63 mm), pracoval na odběru tlakových plynů z hlavně kanálkem, jenž uváděl v pohyb vnitřní části zbraně. Ač nově vzniklý Colt-Browning M1895 působil velice moderním, jednoduchým, kompaktním dojmem, při střelbě sestava páky s pístem „vyskakovala“ ve spodní části skoro na 25 cm z těla kulometu. Kvůli tomuto kývavému pohybu, nutnosti ponechání volného místa pod samotnou zbraní a údajných historek vojáků o vyhrabávání důlků v zemi získal přezdívku „potato digger“ (vykopávač brambor).

Plejáda kalibrů

První kusy zakoupilo námořnictvo Spojených států a první kulomet v rukou mariňáků prošel bojovým křtem v červnu 1898 v zátoce Guantanámo proti španělským partyzánům. Jednalo se o první nasazení moderních zbraní této kategorie v amerických válečných dějinách. US Army však stále spoléhala na zastaralé několikahlavňové gatlingy a hlavním průkopníkem browningů se tak paradoxně stalo právě námořnictvo. 

O dva roky později si během takzvaného boxerského povstání v Číně získal obrovský respekt a obdiv jak u nepřátel, tak u spolubojovníků. Mezinárodní intervence se účastnily vojenské oddíly hned několika mocností. Jak nová zbraň vešla v obecné povědomí, rázem přicházely objednávky z celého světa. 

Velkou zajímavost pak představuje produkce mnoha různých kalibrů. Americká námořní používala Colt-Browningy M1895 v ráži 6mm Lee Navy, Španělé si jej objednali v úpravě pro náboj 7×57 mm Mauser, Italové 6,5×52 mm Carcano a samotná US Army je nakoupila ve dvou dalších rážích. V roce 1906 však byly armádní zbraně překomorovány na standardizovaný .30-06 Springfield (7,62×63 mm). Tato velká variabilita přestavby svědčila o skvělém konstrukčním řešení. 

Cesta do Ruska

Již před vypuknutím první světové války zavedla ruská carská armáda do výzbroje svou licenční verzi těžkého kulometu Maxim. Sarajevské výstřely  z Browningovy pistole model 1910 ale v létě 1914 „zamíchaly“ vojenskými tabulkami. V červnu 1914 se nacházelo ve vojenských skladech východní mocnosti 4 157 kulometů, ale vojáci požadovali navýšení tohoto počtu o víc jak 32 000 kusů. To ale výhradní výrobce strojních pušek v zemi Tulská zbrojovka nemohl zvládnout. 

Za přispění britských obchodních partnerů již v lednu 1915 podepsali ruští vládní zmocněnci smlouvu na první tisícovku kulometů Colt-Browning M 1895/1914. Cena činila 650 $ za kus, respektive za sestavu zbraně zahrnující náhradní díly, lafetu a další vybavení, přičemž tato suma zůstala stejná i v dalších objednávkách. Objevily se však první problémy. 

V srpnu 1915 hlásil ředitel důstojnické školy generálmajor Filatov: „Nabít kulomet pro jednu osobu je velmi obtížné, takže musíme přiznat, že kulomet Colt je zcela nevhodný pro instalaci na letadla a obrněná vozidla. Stativ umožňuje střelbu pouze ze sedu. Kulomet nemá štít. Různorodost poruch a jejich relativně velký počet svědčí o nízké pevnosti dílů kulometu.“ To už ale nové zbraně zamířily na frontu.

Hledání optimální varianty

Další kontrakt uzavřela carská vláda v lednu 1916 a tentokrát činil 12 000 kulometů ve vlastní ráži 7,62×54 mm R. Šlo o vylepšené modely doplněné například o stavitelné, rámečkové hledí. Prvních 1 750 kusů však dorazilo s takzvanou francouzskou lafetou, tedy vysokou trojnožkou se sedátkem. 

Velké úsilí vynaložil generál Nikolaj Sapožnikov, díky němuž ze Spojených států další zbraně přicházely s nízkým stativem. Ten se lišil kromě výšky také absencí sedátka či otočnou opěrkou pro lokty střelce. Část z browningů pak v Rusku osadili pancéřovými štíty z 6,5mm oceli, které armádě dodala ižorská zbrojovka. Paradoxní na celé objednávce navíc bylo, že většinu kulometů nevyrobila zbrojovka Colt, s níž Petrohrad kontrakt uzavřel, ale továrna Marlin Arms Corporation v North Havenu. Firma Colt totiž souběžně připravovala další zakázku pro carskou armádu, konkrétně 10 000 kulometů Maxim. 

V průběhu války si Rusové objednali na 17 785 Colt-Browningů M 1895/1914. Obě zbrojovky dodaly dohromady 14 850 kusů, protože tisícovku zničily požáry skladů v USA, zatímco další skončily na mořském dně po potopení lodě, jež je měla dopravit na místo určení. Ač se velké množství do rukou carských vojáků na frontu nakonec nedostalo, stále se v rámci ruské armády jednalo o druhý nejpoužívanější kulomet – hned za legendárními maximy.

Oddíl Kolta

Se zavedením této zbraně v ruské armádě bylo jasné, že se s ní musí dříve či později setkat také legionáři čs. vojska na Rusi. Pluky čs. legií sestávaly ze tří praporů o čtyřech rotách, dále pak z vozatajské roty, oddílu zákopnického, jízdního výzvědného, strážního, hudebního a dvou kulometných. Právě tyto jednotky se lišily dle výzbroje na oddíl Maxim a Kolta – v souladu se svébytným legionářským počeštěním. 

Na spolehlivost některých kusů vzpomínal také jeden z dobrovolníků Karel Fibich ve druhém díle své pentalogie Povstalci. Zápis se týkal epizody z bojů u Miass v roce 1918: „Protože z kraje lesa byl dobrý výstřel na louku asi 800 m dlouhou a rovnou jako stůl, dostal jsem k podpoře útoku jeden kulomet Kolta. Přihnal se k nám i praporčík Novotný ozbrojený kordíkem — že prý dosud žádný boj neprodělal a že by to jednou rád prožil a slyšel, aby to mohl zhudebnit. Vysmáli jsme se mu a posílali ho s tím párátkem domů, ale on zůstal a nechtěl ani slyšet o návratu. Jen co jsme přilezli na okraj lesa, uviděli jsme bolšány, jak se hemží a kopou zákopy. Dlouho to trvalo, než obě obchvatné čety pronikly lesem. Dělaly asi větší obchvat, než bylo třeba, a ze strachu, aby nám bolšáni nezdrhli, dal jsem povel: ‚Kupředu kulomet, střílet mezerou mezi četami!‘ Mizerná koltka asi třikrát štěkla a dost. Bratr, který ho obsluhoval, zuřil a nadával, že s takovou rozhrkanou potvorou nelze ani vrabců plašit, natož prý střílet.“

Ze Sibiře do středu Evropy

Kulomety Colt prošly s legionáři celou ruskou anabázi, objevovaly se v poli i ve výzbroji obrněných vlaků. Známý vlak Orlík, sestávající z opancéřované lokomotivy a dvou dělových vozů (standardní ruský vůz typu Chunchuz) a obrněné drezíny Zaamurec. Posádku tvořilo zpočátku mimo jiné i 56 kulometčíků oddílu Kolta z 6. střeleckého pluku „Hanáckého“.

V kronice dělostřeleckého pluku č. 1 jsou zajímavé pasáže o vyzbrojení dělostřelců: „K ochraně proti letadlům přiděleny koncem září každé baterii dva americké kulomety systém Kolta (…) Každá baterie má na ochranu kulomety, jichž jest v brigádě 17 systém Maxim, 5 Kolta, 27 Lewis a 8 Gočkiz (Hotchkiss – pozn. red.). Tím je osvobozena pěchota od poskytováni ochrany bateriím a pro baterie jsou vlastní kulometné oddíly velikou morální podporou.“ 

To nám dokládá využití této zbraně k plnění různých úkolů v rámci čs. legií. Mnoho kusů poté připlulo do nově vzniklého Československa, kde ještě několik let zůstaly ve výzbroji naší prvorepublikové armády.

---

Čtěte také:

Německá „sekačka na lidi“: Kulomet Maschinengewehr Modell 1908

První světová válka bývá označována za první moderní konflikt, ve kterém rozhodující roli zastávaly nové druhy zbraní. Mezi nimi hrál hlavní úlohu především kulomet, který svou obrovskou palebnou...