Dorty jako umění: Brněnská cukrářka se nebojí nekonvenčních ingrediencí

Chtěla být lékařkou, dokonce patoložkou. Potom ale vystudovala průmyslovku, dva roky také navštěvovala brněnskou Univerzitu obrany, a nakonec dala přednost tomu, co ji přitahovalo odjakživa – cukrařině. „Moje první vzpomínka na dětství je, jak s mámou vyrábíme jahodovou marmeládu,“ vzpomíná Šárka Divácká s úsměvem. „Zní to jako klišé, ale věřím, že mě to předurčilo k budoucí kariéře. Jenže společenské konvence vás většinou tlačí k něčemu jinému, že byste měli něco vystudovat a pracovat nejlépe v kanceláři, takže se k vytouženému cíli dostanete až později.“ 

Cibule i majonéza

K jejímu snu ji paradoxně nasměrovala vážná nemoc. „Měla jsem problémy s vnitřním uchem a rovnovážným ústrojím. Znamená to, že se probudíte se silnou závratí, což vás velice limituje a dozvuky pak trvají i několik dnů. Během léčby jsem tak měla spoustu času a rozhodla jsem se ho využít,“ vysvětluje mladá žena. 

Bez vzdělání v oboru nastoupila coby cukrářka do restaurace svého kamaráda a postupně se naučila, že sladké řemeslo znamená alchymii, kde se s každou surovinou odehrávají desítky procesů. Díky tomu má své dorty chuťově geniálně vyladěné, a navíc se nebojí ani zdánlivě nesmyslných ingrediencí, jako je majonéza či cibule. Provozní cukrárny Šárka Formanová potvrzuje: „Je hodně odvážná a nekonvenční. Nebojí se vyzkoušet v podstatě cokoliv a zkombinovat i to, z čeho mají ostatní obavy. Často si myslíme, že už je to moc, ale ona si trvá na svém, a nakonec to všem chutná.“ 

Do cukrárny s fénem

Na konto si Šárka Divácká připsala hned několik tuzemských premiér: Stala se například autorkou prvního mechového dortu u nás. „Hlavní suroviny tvoří špenát a pistácie, jde o analogii k mrkvovému dortu,“ líčí. Kromě skvělé chuti je však zapotřebí i něco navíc – korpus tak zdobí cvrčci, aby výsledek připomínal skutečný mechový polštářek.

TIP: Flákota z marcipánu: Sladké pokušení, které potěší i zapřisáhlé masožrouty

Do Brna dnes za jejími výrobky přijíždějí zákazníci až z Karlových Varů, například na vyhlášené polévané dorty. „Zmíněnou techniku inspirovalo malířství, konkrétně akrylové barvy. Polevy se smíchají dohromady a vznikne kýžený duhový efekt, případně pavučinková struktura, kterou vytvářím pomocí fénu,“ popisuje cukrářka. Za mistrovským dílem se však skrývá hluboce zvládnuté řemeslo. „Musíte se ohromně soustředit, vnímat třeba i teplotu nebo vlhkost vzduchu, jak moc je dort ohlazený, obmazaný a namražený,“ vysvětluje. Originální kousky vytváří ve svém podniku už přes tři roky, ale stále má co objevovat – dosud se jí třeba nepodařilo zařadit do repertoáru brambory…