Díra plná ohně: Turkmenský kráter Darvaza hoří již půl století
Pokud byste se dostali do srdce turkmenské pouště Karakum a stanuli na okraji kráteru Darvaza, mohli byste snadno podlehnout dojmu, že vás nohy donesly až k předpeklí. Stejný dojem měli z lokality i místní obyvatelé, kteří kráter s trvale hořícím zemním plynem pojmenovali „Díra do pekel“.
Ačkoli neexistují záznamy o tom, jak přesně útvar vznikl, jde s největší pravděpodobností o pozůstatek nepovedeného průzkumného vrtu. Pouze ústně koluje historka o tom, jak se v 70. letech 20. století propadla zem pod vrtnou soupravou sovětských vědců. Ti se pak pokusili zlikvidovat škodlivé plyny pomocí plamenů a možná doufali, že oheň nebude mít dlouhého trvání.
TIP: Turkmenistán zvažuje uzavření „brány do pekla“ v poušti Karakum
O půl století později ale obří jáma stále hoří a nic nenasvědčuje tomu, že by zásoby plynu docházely. (Turkmenistán koneckonců disponuje jedněmi z nejrozsáhlejších ložisek zemního plynu na světě.) Jeden z lidí, kteří místo navštívili, popisuje klima na okraji jámy takto: „Žár stoupající z kráteru je nesnesitelný a odpolední slunce teplo ještě zesiluje … Představte si horko, které vás udeří do obličeje při otevření trouby. Jen je mnohem teplejší, útočí na celé vaše tělo a nedá se mu tak snadno vyhnout.“
