Co se děje s lidským tělem v „zóně smrti“ pod vrcholem Mount Everestu?
Ve výšce kolem osmi tisíc metrů nad mořem začíná „zóna smrti“, kde mohou lidé bez důkladného vybavení přežít jen krátký čas. Co se v takových podmínkách děje s lidským organismem?
Lidské tělo nejlépe funguje v nadmořských výškách blízkých hladině moře. Náš druh vznikl na afrických savanách a nejsme uzpůsobeni k životu ve vysokých horách. Ve vysokých nadmořských výškách podstatně klesá obsah kyslíku v ovzduší a naše plíce a mozky si s tím nedovedou uspokojivě poradit.
Když se horolezci vydávají pokořit nejvyšší vrcholky světa, musejí zvládnout nejen technicky obtížný výstup, ale také podmínky „zóny smrti“. Tato neblahá zóna přitom začíná ve výšce kolem osmi tisíc metrů nad hladinou moře. Ve vzduchu je tak málo kyslíku, že hrozí akutní „horská nemoc“. V jejím důsledku může dojít k otoku plic, otoku mozku či dalším komplikacím a smrt v takovém případě není daleko.
Vysokohorský závod s časem
V takových podmínkách tělo v podstatě začíná umírat. Minutu za minutou, buňku po buňce. Plíce a především mozky horolezců trpí nedostatkem kyslíku, zamlžuje se jejich úsudek a stoupá riziko infarktu i mozkové mrtvice. Srdce bije podstatně rychleji – často až okolo 140 úderů za minutu. „Vaše tělo tam přestává fungovat a umíráte. Je to závod s časem,“ popisuje pro Business Insider pocity horolezců jedna pokořitelek Mount Everestu Shaunna Burke.
V roce 2019 zahynulo na Mount Everestu nejméně 11 lidí, přičemž všichni strávili nějakou dobu v „zóně smrti“. Řada horolezců poukazuje na skutečnost, že kvůli množství horolezců vznikají na výstupních trasách „zácpy“ a lidé tak musí trávit v nebezpečných zónách příliš mnoho času.
TIP: Mount Everest: Nejvyšší hora světa stále častěji láká sváteční lezce
Lékař Jeremy Windsor, který zdolal vrchol Everestu v roce 2007 v rámci expedice Caudwell Xtreme Everest Expedition varuje, že krevní vzorky odebrané čtyřem horolezcům v „zóně smrti“ ukazují, že horolezci si ze museli vystačit jen se zhruba jednou čtvrtinou kyslíku, ve srovnání s běžnými podmínkami. „Šlo o hodnoty srovnatelné s pacienty na pokraji smrti,“ uvádí lékař. Za naprosto klíčovou proto Windsor považuje důkladnou aklimatizaci na vysokohorské prostředí.
Když výška bolí
Výšková nemoc, přesněji akutní horská nemoc, představuje soubor symptomů způsobených nedostatkem kyslíku vysoko nad hladinou moře. Ve většině případů záleží na rychlosti výstupu a míře aklimatizace, tedy na postupném uvykání lezce rostoucí nadmořské výšce. Při prudkém stoupání se mohou potíže objevit již kolem tří tisíc metrů nad mořem. Nemoc provází nechutenství, zvracení, malátnost, slabost a nad sedm tisíc metrů i ztráta soudnosti, či dokonce bezvědomí. Pokud se riziko podcení, hrozí otok plic, mozku, nebo i smrt.
