Chrousti obecní a majky: Zmizelý lesk broučích krovek
Takřka před půl stoletím jsme s tátou za teplých květnových večerů trpělivě číhali s košťaty v rukou na vrčivý let velkých brouků. Pak to přišlo a zavalitá těla se začala míhat proti tmavnoucí obloze… Dnes jsou chrousti obecní vzácnou raritou
Tohle se už nikdy nebude opakovat: když jsem byl malý, sráželi jsme v hejnech poletující chrousty obecné košťaty a sbírali je do kbelíku. Za časných chladných rán jsme zase třásli větvemi stromů a zvedali ze země ty lesklé krasavce, kteří byli labužnickou pochoutkou pro slepice. Chrousti byli nádherní, háčky na jejich nožkách příjemně škrabkaly v dětských dlaních a báječně se zaplétali do dlouhých vlasů nic netušících spolužaček…
Koloběh chroustího života
Dospělci chrousta obecného (Melolontha melolontha) létají s nepřeslechnutelným hlasitým bzučením. Dospělci (imaga) se živí listy stromů, larvy (ponravy) žijí pod zemí, kde se čile prokousávají kořínky. Napadají obilniny a další zemědělské plodiny.
Vývoj od larvy do dospělosti trvá za ideálních podmínek tři a za nepříznivých až pět let. Imaga se objevují od konce dubna, zejména však v květnu a záhy se páří. Po dvou týdnech dospělosti samičky nakladou až 80 vajíček, která zahrabávají 10–20 cm do země. Larvy se začnou líhnout za 4–6 týdnů. Aktivní jsou pouze na jaře a v létě, v zimních měsících přezimují 20–100 cm pod povrchem země. V půdě zůstávají do doby, kdy dorostou velikosti 4–5 cm. Na podzim toho roku se zakuklí a na jaře vylétají jako dospělci.
Nejen proti člověku
Dnes je pro milovníka přírody setkání s chroustem obecným radostným překvapením, ale dříve býval brouk pohromou pro zemědělce i sadaře. Člověk mu – jak jinak – vyhlásil nemilosrdnou válku, a tak byli chrousti v polovině 20. století kvůli nadměrnému používání pesticidů téměř vyhubeni. Osobně jsem po desetiletí nespatřil ani jediného! Teprve od 80. let 20. století, kdy bylo používání pesticidů poněkud omezeno, se jejich stavy nepatrně zrevitalizovaly.
Kromě člověka mají chrousti samozřejmě i přirozené nepřátele. Živí se jimi ptáci, převážně rackové, havranovití a špačci. Na ponravách parazitují houby rodů Beauveria a Metarhizium, které zahubí až 75 % larev. Ponravy jsou také napadány háďátky, larvami kuklic a masařek.
Boubelatá krasavice
Na přelomu dubna a května můžete zahlédnout i další výrazné zástupce říše hmyzu – velké černolesklé brouky, kteří se batolí svěže zelenou trávou. Jsou to majky (řád Coleoptera, čeleď Meloidae), které žijí na celém světě s výjimkou Nového Zélandu. Čeleď čítá na 3 000 druhů a v Evropě hranice výskytu dokonce překračuje severní polární kruh.
U nás je známá především majka obecná (Meloe proscarabaeus) – impozantní černý brouk s kovově modrým leskem. Velikost majky obecné kolísá mezi 11 a 35 mm, mohutná samička je mnohem větší než samec. Křídla majky jsou silně zkrácená, zadeček naopak výrazně zvětšený. S dospělci se setkáváme od dubna do června, nejčastěji je však objevíme právě v máji.
Méně včel, méně majek
Vývoj majek je neobyčejný. Samička naklade do půdy obrovské množství vajíček, z nichž se rodí larvy (tzv. triungulin). Larva vyleze na příhodný květ, kde číhá na přílet samotářské včely nebo čmeláka. Pak se na zvoleného jedince přichytí pomocí tří drápků na konci chodidla a hostitel ji nedobrovolně odnese k sobě domů. Nezvaný návštěvník pak zahubí larvu včely a zkonzumuje veškerou její potravu.
Na příběhu majek je patrné, jak v přírodě vše souvisí se vším: dříve byly majky hojné, dnes se stávají stále vzácnějšími (a jsou přísně chráněné zákonem). Jejich úbytek totiž přímoúměrně kopíruje úbytek samotářských včel.
Brouk, který potí jed
Při vyrušení roní majka z kloubů nožek silně jedovatý výpotek s obsahem kantharidinu. Tento prudký olejovitý jed odrazuje dravce, kteří by si chtěli na buclatém soustu pochutnat. Při neopatrné manipulaci s těmito brouky způsobuje jed svědivé puchýře i na lidské kůži. Dokonce došlo ke smrtelným otravám po jeho požití. To z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu, poněvadž jsem – přes svou příslovečnou přírodovědnou zvídavost – nikdy majky neolizoval.
TIP: Obrácené role predátorů: Když je z lovce kořist
Doporučuji tento opatrnický přístup i vám, ale věřím, že si přítomnost majek a chroustů v naší přírodě budeme moci i do budoucna vychutnat v jiném smyslu.
Chrousti na jídelním lístku
- Chroustů bývalo tolik, že je člověk využíval i jako potravy. V německém časopise z města Fulda byli ve 20. letech 20. století popisováni studenti, kteří jedli chrousty v cukrové polevě. Dušené chrousty popisuje ve svém románu spisovatel Winfried Georg Sebald. Jiný zdroj doporučuje vařené chrousty – povařit 10 minut s citrónovou šťávou a konzumovat na čerstvě usmažených palačinkách.
- Gurmánští Francouzi mlsali v 19. století chrousty v polévce: na rozpuštěném másle se usmaží libra (454 gramů) chroustů bez křídel a nožiček, poté se zavaří do kuřecího vývaru, přidají se jatýrka a podává se k topince s pažitkou.
- Patrně i Češi přišli chroustům na chuť: ¼ kg chroustů (pro šest osob) ve studené vodě omytých se vhodí do horké vody, přidá se kořenová zelenina, kmín, trocha soli a nechá se v ní zpěnit nasekaná zelená petržel. Voda z chroustů se scedí, přidá se zásmažka a nechá chvíli povařit. Pak se do polévky zakvedlají dva žloutky a šest lžic husté smetany (alespoň tak tento recept doporučuje Luisa Ondráčková v Kuchařské knize vydané roku 1937). Při dnešní „neúrodě“ chroustů by mlsné jazýčky patrně zahynuly hladem…
Kde je najdete
Kam za chrousty
Navzdory některé literatuře a „vševědoucím“ webům, které tvrdí, že chroust obecný je poměrně hojný, mohu s jistotou tvrdit, že není. Teoreticky na něj sice můžete narazit kdekoli do výšky 1 000 m n. m., ale setkání s ním je vzácnou raritou. Pouze občas se někde objeví ve větším množství, jako třeba před několika lety na Hodonínsku. Většinou však na ně můžete se štěstím narazit na jižní Moravě (na Pavlovských vrších, na Pouzdřanské stepi, v okolí Mikulova, na Pohansku a na Břeclavsku), v Litovelském Pomoraví, na Hané a v Polabí.
Kam majkami
Majky obecné s oblibou vyhledávají otevřená písčitá místa. Jejich výskytem jsou vyhlášené např. Bílé Karpaty, místa u Kutné Hory, v jižních Čechách, na jižní Moravě, u Brna atd. Majky jsou teplomilné a preferují písčité půdy, takže je poměrně často můžete najít na sluncem prozářených světlinách borových lesů.
