Chmurný osud „trpělek“: Chocholouši obecní jsou dnes na hranici životaschopnosti druhu

Chocholouši obecní (Galerida cristata) hnízdí od dubna do června (výjimečně až do srpna) dvakrát ročně. Hnízdo neuměle spletené ze stébel trav a kořínků skrývají na zemi v terénu. Z posledních let jsou však dokladovány případy hnízdění chocholoušů také na plochých střechách, například u garáží. Samička do hnízda snáší 3–5 jemně skvrnitých vajec, která se velmi podobají vejcím skřivana polního.

Na vejcích sedí po dobu 12–14 dnů pouze samička, ovšem mláďata krmí oba rodiče. Mezi ornitology se vyprávějí celé legendy o tom, jak chocholouší rodiče fingující zranění dokážou od svého hnízdečka důmyslně odlákat nepřítele. Mláďata opouštějí hnízdo dříve, než jsou schopna letu a rychle se zacvičují ve sběru potravy, kterou jsou jim semena, zelené části rostlin, hmyz a drobní bezobratlí živočichové.

Robinzoni 21. století

Do poloviny šedesátých let 20. století patřili chocholouši k našim nejběžnějším pěvcům. Pak však nastal strmý pád populace a velmi dramatický úpadek na všech místech výskytu v ČR. Nejprve tito drobní ptáčci vymizeli ze vsí i z periferií měst. V současnosti chocholouši obecní spadají do kategorie ohrožených druhů a ornitologové předpokládají, že se dnes nacházejí na samé hranici životaschopnosti druhu!

V Čechách došlo v rozsáhlých oblastech již k naprostému vyhynutí a dnes chocholouše najdeme pouze v Polabí a Povltaví; rovněž v Moravskoslezském kraji patrně chocholouš vymizel zcela. Poněkud optimističtější situace je na střední a jižní Moravě, kde poslední „Robinsony“ můžeme vypátrat kuriózně na parkovištích velkých nákupních středisek a průmyslových zón mezi skladištními halami, případně na staveništích.

Příčiny mizení populace

Ornitologové se domnívají, že hlavním viníkem drastického úbytku chocholoušů v Česku je intenzifikace zemědělství spojená s dramatickým úbytkem hospodářského zvířectva a řídkých porostů s různými druhy plevelů v blízkosti lidských obydlí. Chocholouši bývali také silně vázáni na koňské povozy, respektive na koňské exkrementy. I ty z našich vesnic a menších městeček (o velkých městech nemluvě) nenávratně vymizely. Koňské farmy a jezdecká střediska nejsou pro chocholouše náhradou, neboť bývají umístěny blízko lesů nebo přímo v lesním prostředí, kam se chocholouši kvůli dravcům nikdy neodvažovali. Usedlí chocholouši jsou velmi citliví ke změnám prostředí a nedokáží se s nimi vyrovnat.

Z proletáře rarita

Ornitolog Libor Praus, který chocholouše po léta monitoruje, uvádí: „Jistý záblesk naděje pro existenci druhu mohou snad představovat množící se pozorování chocholoušů z okolí kravínů a polních cest v blízkosti celoročně přítomných hnojišť. Toto prostředí mohli ptáci opětovně osídlit teprve nedávno, nelze ale vyloučit, že zde byli pouze přehlíženi.“

Optimisté odhadují, že dnes žije na našem území padesátina původního počtu chocholoušů obecných. V letech 2001–2003 hnízdilo v celé České republice 500–1 000 párů, přičemž někde se uvádí i 1 100–2 200 hnízdních párů. V každém případě je možné tvrdit, že se z proletáře ptačí říše stal vlastně exot.

TIP: Zánik holuba stěhovavého: Proč vyhynul nejhojnější pták světa?

I na zbytky populací chocholoušů, které našly útočiště ve městech, pochopitelně číhají mnohá nebezpečí. Libor Praus k tomuto problému říká: „Za nejvýznamnější rizikový faktor ohrožující městské hnízdící chocholouše považuji na základě závěrů z terénního pozorování příliš časté kosení trávníků (frekvence sečení nižší než tři týdny). Rodiče do vyšších travních porostů odvádí dosud nevzletná mláďata chocholoušů ze všech typů městských hnízdišť (jak ze zakrslých okrasných keřů u silnic, tak z plochých střech) a za běžných okolností se mláďata v tomto rizikovém stanovišti ukrývají minimálně pět dnů nutných k dosažení vzletnosti.“ Velká péče o trávníky tedy chocholoušům jednoznačně škodí.