Český „papoušek“: Když dudci chocholatí startují do života

Dudek chocholatý (Upupa epops) se vyskytuje v teplé části Evropy, dále pak v Asii a prakticky v celé Africe. U nás je vázán na otevřenou krajinu změněnou zemědělstvím, kde jsou pastviny a louky. Ačkoli v Česku je k vidění spíše ojediněle, jeho evropská populace čítá několik stovek tisíc jedinců a zdá se být stabilní.

Hnízdo i ve studni

Dudek je typickým obyvatelem zemědělsky využívané krajiny, která mu skýtá dostatek potravy. Živí se především hmyzem a jeho larvami nebo menšími bezobratlými. Vyhledává například housenky nebo žížaly, menší ještěrky, krtonožky, pavouky a brouky. Potravu nejprve zpracuje dlouhým zobákem, pak ji vyhazuje do vzduchu a následně chytá přímo do krku. Při dostatku jídla nepotřebuje ani vodu. Tu získává z pevné potravy.

Evropská populace dudka chocholatého je tažná. Dudci migrují na jaře v období od března až do května. Po vyhnízdění se na přelomu srpna až října se vracejí zpět do teplých oblastí. U nás s oblibou hnízdí ve starých ovocných sadech nebo v dubových lesích s dostatkem stromových dutin. Dokážou ovšem zahnízdit i v hromadách kamení, v zemních norách, nebo v dutinách u lidských sídel, třeba ve starých studnách.

Vyčerpávající shánění potravy

Fotografování dudků se věnuji už několik let a za tu dobu jsem o jejich životě získal zajímavé poznatky a pár unikátních fotografií. Na všechna setkání s nimi vzpomínám rád, ale jedno mi zvlášť utkvělo v paměti. Vyrazil jsem v pět hodin ráno na mně dobře známé místo, které je oblíbenou lokalitou hnízdících dudků. Chtěl jsem zaznamenat krmení a snad i vidět první nesmělá máchnutí křídel mladých jedinců. Když jsem však dorazil, byla už jedna hnízdní dutina prázdná. Našel jsem bohudík jinou, která byla k mému překvapení obsazená čtyřmi mláďaty. Během 15 minut se rodiče stačili vystřídat u dutiny celkem třikrát, takže intenzita krmení byla opravdu na nejvyšším stupni.

Rodiče nosili mláďatům potravu nesmírně pilně. K dutině se vraceli každých 6–12 minut, a tak vydrželi své potomky zásobovat několik vyčerpávajících hodin. Poté přišel na necelou hodinu krátký útlum. Rychlost zásobování začala stoupat pokaždé, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo se velmi hlasitě dožadovat potravy. Rodiče se v tu chvíli u mláďat střídali asi po pěti minutách.

Odlet bez rozloučení

Dutina se nacházela hodně nízko nad zemí, téměř u kořene stromu. Staří s potravou tedy někdy nalétali krásně kolmo, jindy zase v divokém úhlu. Dalo se vypozorovat velmi přesně, kdy už se některý z rodičů vrací s krmením. Velmi specificky se totiž ozýval a následovalo rychlé přilétnutí k hnízdu.

V pozdním odpoledni opustila první dvě mláďata dutinu a k mému překvapení jsem je už neviděl. Myslel jsem, že se chvíli zdržují kolem a staří je krmí, ale bohužel tomu tak nebylo. Je ovšem pravdou, že jsem na místě strávil jen jeden den a bylo pravděpodobné, že mladí se do blízkosti dutiny ještě vrátí. Mně ovšem stačilo těch 12 hodin v krytu, po nichž mne bolelo snad úplně všechno. Ztuhlé údy však byly bohatě vykoupeny pocitem, že jsem byl při tom.

TIP: Březnoví ptačí navrátilci: Kdo jsou zpívající andělé jara?

Viděl jsem první let mladých dudků. Věřím, že do světa vyletěli připraveni, vždyť jsem sám viděl, jak se rodiče činili s jejich vykrmením. Věřím, že s některým z mláďat se na stejné lokalitě někdy v budoucnu opět potkám.