Čemeřice: Rostliny proti zlým duchům a ochránci před šílenstvím

Jako projímadlo doporučoval čemeřici již Hippokrates a během obležení Kirrha v 585 př. n. l.  byla tato rostlina údajně použita Řeky k otrávení vody. Obránci města byli následně tak oslabeni průjmem, že nebyli schopni bojovat. Nejspíše kvůli předávkování čemeřicí zemřel Alexandr Veliký.

Znalosti o použití čemeřice převzal také starověký Řím a do zapomnění neupadla ani ve středověku. Tehdy  se věřilo, že vykuřování čemeřicí pomáhá lidem posedlým duchy a též zbavovalo člověka melancholie - stačilo nosit u sebe kořen zabalený v kousku bílého plátna. Kořen rozdrcený na prášek byl zase prostředkem lidové magie. Kdo jej sypal před sebou, mohl se dostat zcela nepozorován, kam chtěl. Rozdrcený sušený kořen smíchaný s česnekem a sirným květem se zas používal jako "Faustovo kuřidlo". Když bylo kuřidlo nasypáno na žhavé dřevěné uhlí, a navíc byl úkon provázen pronášením tajných formulí, bylo možné si podmanit zlé duchy.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně aneb Požáry lesa a krajiny

Čemeřice mají v zemi krátký ztloustlý oddenek. Z oddenku vyrůstají buď olistěné stonky, na jejichž vrcholu je pupen, ze kterého příští rok vyrůstá květenství, nebo jednotlivé listy a květy. Květy jsou velké s nápadnými kališními lístky. Korunní lístky jsou přeměněné ve vakovité medníky. Květy jsou proterogynické, tedy nejprve dozrávají pestíky, které se ohýbají směrem nad medníky. Po opylení se vracejí do původní polohy ve středu květu a uvolňují místo postupně dozrávajícím prašníkům. U skloněných květů, pokud nebyly zatím blizny opyleny, může v tomto období docházet k samoopylení. Jinak je opylují včely a čmeláci.

Čemeřice východní (Helleborus orientalis)

Značně proměnlivý druh, který dal základ v zahradách pěstovaným okrasným čemeřicím, jež jsou také nazývány čemeřice zahradní (H. hybridus). Pěstované rostliny mají květy zelené, mléčné až tmavě purpurové, často skvrnité. Vzácně se pěstují také čemeřice plnokvěté.

Velikost: 40 cm
Doba květu: duben, květen podle nadmořské výšky
Květ: bílý, na Kavkaze purpurový nebo tečkovaný
Pěstování: snadné, polostín, živinami bohatá půda
Rozšíření: Balkán, severní Turecko, Kavkaz

Čemeřice tibetská (Helleborus thibetanus)

Od všech druhů čemeřic se liší tím, že v květu jsou pouze dva měchýřky. Jemná rostlina, která brzy na jaře raší a počátkem léta zatahuje.

Velikost: 30 cm
Doba květu: březen
Květ: růžový, vzácně bílý 
Pěstování: snadné ve stínu a humózní půdě
Rozšíření: střední Čína

Čemeřice měchýřkatá (Helleborus vesicariusú

Druh nápadný především velkými nafouknutými měchýřky, které chrání vyvíjející se semena před úpalem.

Velikost: 50 cm
Doba květu: březen–duben 
Květ: zvonkovitý, zelený s purpurovým lemem
Pěstování: u nás obtížně, vhodná do skalničkových skleníků
Rozšíření: hranice Turecka a Sýrie

Střípky o čemeřicích

Jednotlivé druhy čemeřic byly pěstovány ve středověkých klášterech, ze kterých zřejmě zplaňovaly do přírody. Z roku 1728 pochází záznam o zplanění čemeřic v okolí města Ulm v Německu. Proto původní areál některých druhů není zcela jasný.

Květy čemeřice černé (Helleborus niger) vykvétají během zimy. Rostlina byla lidově nazývána vánoční růže. Legenda vypráví, že vznikly ze slz dívek, které byli tak chudé, že nemohly nic věnovat Ježíškovi při jeho narození.

Čemeřice obsahují glykosid helleborin, hellebrin a helleborein, kyselinu akonitovou a alkaloidy protoanemonin a ranunculin. Otrava se projevuje podrážděním sliznic, pálením, sliněním a kolikovými bolestmi. Zpomaluje se puls, rozšiřují zorničky. Člověk má závratě a upadá do bezvědomí. Naštěstí se účinné látky jen obtížně vstřebávají. Srdeční glykosidy čemeřic se používaly jako kardiotonikum.