Botanický ráj pohoří Palandöken: Cesty za tureckými endemity

Do Turecka se jezdí nejen za památkami a koupáním na plážích, ale i za květinami. Je tam totiž k vidění řada krásných, zajímavých a často i endemických rostlin. Většinu plochy Turecka tvoří náhorní plošina položená v nadmořské 1 000–1 800 metrů, nad níž se místy tyčí horské vrcholky do výšky dvou až tří tisíc metrů. Navíc je v této zemi na pomezí Evropy a Asie v létě horko a málo tam prší, čímž je dána i malá konkurence kvetoucích rostlin s trávami a jinými, pro nás méně zajímavými rostlinami.

Tulipán – dar tureckého sultána

Naše putování za rostlinnými skvosty Turecka vede na severovýchod státu do pohoří Palandöken, které se rozkládá jižně od universitního města Erzurum, a je součástí Pontského pohoří. Na svazích hor, jejichž nejvyšší vrchol, pojmenovaný rovněž Palandöken, sahá do výšky 3 271 metrů, leží lyžařské středisko, kde se pořádají i mezinárodní lyžařské závody. My jsme sem přijeli počátkem června, kdy už většina sněhu roztála, ale ve vyšších polohách byly ještě jeho zbytky. Ve výšce okolo 3 000 metrů n. m. jsme, kromě jiného, viděli na kamenitém svahu řadu divokých nižších červených a žlutých tulipánů. 

Tulipán je ostatně tureckou národní květinou a objevuje se jako zdobný motiv na řadě míst, například na keramice. I jméno známé pokrývky hlavy turbanu je prý odvozeno od názvu tulipán. Do Evropy se tulipány dostaly přes Vídeň jako dar tureckého sultána, zdomácněly zde a pěstují se snad v tisíci kultivarech i u nás. Ve stejné výšce jsme pozorovali také nízké fialové česneky Alium akaka, které jsou zajímavé i svým jedním až dvěma velkými přízemními listy. Tento česnek kromě Turecka roste ještě v sousedním Íránu a používá se i pro kulinářské účely – dává se třeba do pilafu. 

Paleta horských květin

Nelze vypočítat všechny botanické skvosty, které jsme na svazích Palandökenu viděli, ale největší radost nám udělal nález vzácného nízkého vínového kostkovaného řebčíku Fritillaria alburyana. Rostl tam, kde právě roztál sníh a ne náhodou je pojmenovaný po botanikovi Sydney Alburym (1919–1970), který zemřel na horskou nemoc při pobytu v tureckých a íránských horách. My jsme naštěstí žádnými zdravotními problémy netrpěli a mohli se kochat dalšími květinami, jako třeba nízkým žlutozeleným kosatcem Iris caucasica subsp. turcica. Poblíž zbytků sněhu jsme na řadě míst viděli také půvabný ocún Colchicum szovitsii. Je zajímavé, že v Turecku, ale i v řadě jižních států, neplatí, na rozdíl od našich končin, že na jaře kvetou šafrány a na podzim ocúny. Často to totiž bývá obráceně. 

Velice se nám líbila i bílá pumpava Erodium amanum. Cestou jsme si v náspu u silnice všimli rovněž dost robustní endemické Tchihatchewie isatidea, která vůbec nemá český název a je pojmenovaná po ruském geologovi Čichačovovi. Ve výšce okolo 3 000 metrů n. m. jsme viděli i malou pevnůstku, která zde zůstala jako připomínka bojů mezi Turky a Rusy v 19. století. 

Palivo pro chladné zimy

Nad jedním z průsmyků jsme nalezli i horskou reveň Rheum ribes, která roste ve výškách od 2 000 metrů. Byla velmi podobná naší rebarboře, kterou lidé používají do moučníků a kompotů. I fialově kvetoucí koniklece Pulsatilla albana ssp. armena byly velmi podobné třeba těm, které rostou na jižní Moravě, ba přímo v samotném Brně, tedy konikleci velkokvětému. Naše putování za květinami v tomto krásném koutku země bychom uzavřeli půvabnou a endemickou tařicí Alyssum lepidotum a žlutě kvetoucím trýzelem Erysimum gelidum syn. armeniacum. 

TIP: Kouzlo perského Golestánu: Ve stínu kaspického pralesa

Pokud jde o stromy, viděli jsme zde v nižších polohách především borovice. Těžko říct, jak moc je místní obyvatelé využívají jako palivo, ale je fakt, že jsme na více místech viděli, jak lidé před domem suší kravský trus, jímž pak v zimě topí. Turci jsou mimochodem velmi milí lidé, ale velcí nepořádníci, kteří zahazují odpadky, kam se jim zlíbí; hlavně podél silnic, ale i do lesa apod. Ve vesnicích zvědavé, ale nežebrající děti, znali jen jednu anglickou větu: Which country are you from? (Ze které země jste?). Název Česká republika jim ale nic neříká a rozdělení Československa alespoň na vesnicích ještě nezaznamenali.