Počátek dvacátých let minulého století zrovna nepřál německy mluvícím cestovatelům, natož pak ženě, která cestovala po světě sama! Vždyť Německo nedávno prohrálo válku! Almu Karlin to ale neodradilo. Na cestu se vypravila na konci listopadu 1919, aniž tušila, že se vrátí až roku 1928. Během této doby objela velkou část světa, mimo jiné navštívila Jižní i Severní Ameriku, Dálný východ, Tichomořské ostrovy, Austrálii, Nový Zéland a jihovýchodní Asii.
Nemocná
Alma Maximiliana Karlin se narodila roku 1889 starším rodičům v malebném slovinském městečku Celje. Otec sloužil jako major rakousko-uherské armády, maminka učila na německé dívčí škole. Doma se mluvilo pouze německy, ostatně jako ve většině rodin střední třídy. Celje totiž v té době patřilo do Rakousko-Uherské monarchie. Drobounká dívenka neměla zrovna ten nejlepší start do života. Narodila se napůl chromá, a tak jí lékaři předpovídali krátký život. Spekulovali dokonce o tom, že zůstane mentálně retardovaná. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu ji proto zpočátku vyučovala domácí učitelka. Do školy chodila teprve od třetí třídy. O nějaké retardaci nemohla být vůbec řeč, nicméně velkou část Almina dětství vyplňovala únavná rehabilitační gymnastika, kvůli níž často nemohla chodit do školy. Nejdříve v Celje a pak i v Lublani.
Jazykově zdatná
Lásku k cestování objevila Alma už jako malá díky své matce. Když jí v necelých devíti letech zemřel otec na tuberkulózu, vzala ji matka na cesty po blízké Dalmácii a Hercegovině. A když Alma v roce 1908 odmaturovala na střední škole ve Štýrském Hradci, vyrazila s matkou na první velkou cestu po Evropě. Navštívily spolu severní Itálii, Švýcarsko, Německo a některé lákavé metropole jako Paříž, Londýn a Brusel. To už v sobě objevila talent na jazyky. Postupně se během života naučila kromě němčiny ještě dalších dvanáct! Francouzština, kterou si obzvláště zamilovala, jí umožnila studium na Sorbonně. Díky své skvělé angličtině zas mohla žít v Londýně a živit se tu jako překladatelka a učitelka angličtiny pro cizince. Jen slovinsky paradoxně mluvila velmi špatně.
Nucený odjezd
S Londýnem, kde Alma složila na Royal Society of Arts zkoušky z osmi jazyků, se však musela rozloučit po vypuknutí 1. světové války. Považovali ji tu coby občanku nepřátelského Rakousko-Uherska za personu non grata. Její cesta tedy vedla do Skandinávie – Norska a Švédska. I tady ji živila výuka cizích jazyků, kromě toho ale trávila svůj veškerý volný čas v knihovnách studiem starověkých civilizací. Ve Švédsku se spřátelila se spisovatelkou Selmou Lagerlöfovou, která ji později dokonce navrhla na Nobelovu cenu.
Ve Švédsku objevila svůj další talent a stanovila si nový cíl! Stane se profesionální spisovatelkou! Napsala divadelní hru o třech dějstvích s názvem Die Kringhäusler. Dokonce ji v roce 1918 vydali v Lipsku. Právě v tomto roce se vrátila do Celje a začala spřádat plány na cestu kolem světa. Aby si vydělala na cestu, založila jazykovou školu. Učila až deset hodin denně! Svůj sen si začala plnit 24. listopadu 1919. Na cestu kolem světa se vybavila penězi, svým proslulým psacím strojem Erica a slovníkem v deseti jazycích, který si sama sestavila. Na cestě, která trvala necelých devět let a při níž navštívila všechny kontinenty, na ni čekala mnohá dobrodružství, ale i nebezpečí. Onemocněla malárií či tropickou úplavicí a jen o vlásek unikla kanibalům.
Němčiny se vzdala
Domů se vrátila v roce 1928 na prosbu své umírající matky. Cesta ji natolik psychicky i fyzicky vyčerpala, že se rozhodla dál věnovat pouze psaní. Cestopisy jí navíc přinesly velký úspěch a popularitu v celé Evropě. Kromě zápisků z cest uveřejněných v různých časopisech, psala básně i beletrii převážně s duchovní tematikou. Ačkoli ovládala tolik cizích jazyků, všechna svá díla psala zásadně německy, protože tento jazyk ovládala nejlépe. Mluvila s ním od dětství. Po nástupu nacistů v Německu se ale němčiny na protest veřejně vzdala. Trest na sebe nenechal dlouho čekat. Její knihy se v Německu veřejně pálily a ona se ocitla na indexu. Když Němci obsadili Balkán, byla zatčena a hrozila jí deportace do Dachau.
TIP: Výprava Emila Holuba bojovala v Africe o holý život
Díky vlivné intervenci jí však trest zmírnili jen na domácí vězení. Na konci války se připojila k partyzánům a ukrývala ve svém domě protinacistického spisovatele Hans Joachima Bonsacka. Tento fakt jí po válce nepřipočetli k dobru. Naopak! Komunistické úřady jí zabavily majetek. Na hranici chudoby pak Alma umřela na rakovinu prsu a tuberkulózu v roce 1950…
