Boj o výšiny za druhé světové války: Sovětské fiasko v horském průsmyku

Německé ozbrojené síly měly pro rok 1942 vytyčeno několik hlavních strategických cílů, mezi nimiž bylo i překročení Kavkazu a dosažení ropných polí v oblasti Baku, stejně jako černomořských přístavů. Wehrmacht měl k dispozici výborně vycvičené horské divize, z nichž 1. a 4. měly zdolat horský masiv a dobýt Suchumi na černomořském východním pobřeží. Přes hory vedla stará vojenská silnice procházející Kluchorským průsmykem s nadmořskou výškou 2 781 m n. m., budoucím cílem 1. horské divize.

Sovětští velitelé nebrali v úvahu možnost německého postupu tímto směrem, a tak oblast bránily jen dva horské prapory s podporou několika rot pěchoty a dělostřelectva. Sovětské horské jednotky nebyly tak dobře vycvičeny a vybaveny jako němečtí gebirgsjägeři, ale v polovině srpna panovalo příznivé počasí a tyto rozdíly nehrály zásadní roli. 

Nečekaný manévr

Sovětští vojáci využili krátké doby před příchodem německých sil k vybudování obranných postavení z kamenných zídek, protože v horách se nešlo zakopat, a pokryli jedinou přístupovou cestu k průsmyku palebnými vějíři kulometů. Obě strany věděly, že již v září začíná na Kavkaze sněžit, což znemožní německý postup, a proto sovětským silám stačilo udržet obranu jen pár týdnů, než se Wehrmacht bude muset stáhnout.

Německé předsunuté jednotky provedly průzkum bojem, ale zjistily, že čelním útokem sovětská postavení neprorazí. Velení proto dočasně zastavilo postup a připravilo obchvatný manévr, plně využívající horský výcvik svých vojáků. Sovětští obránci s možností obejití svých postavení nepočítali a neměli ani obsazené okolní výšiny pozorovateli a bočním krytím – terén byl opravdu vhodný spíše pro kamzíky než pro těžce naložené vojáky.

Německý průzkum ohledal přístupové cesty, protože velitelé neměli k dispozici podrobné mapy, a na základě těchto poznatků sestavili časový plán operace. Jednotky vyčleněné k obchvatu s sebou nesly pouze zbraně a munici, protože terén byl neschůdný i pro muly. Důležitou roli mělo sehrát horské dělostřelectvo se svými 75mm houfnicemi, jejichž dostřel bez problémů pokrýval celou oblast útoku. Palba v horách vyžaduje speciální výcvik a také výpočty musí být upravovány podle nadmořské výšky a teploty vzduchu, s čímž ale velitelé počítali.

Sovětské fiasko

Nejdříve vyrazily obchvatné oddíly, které postupovaly po odvrácených svazích okolních hor tak, aby je sovětští obránci nemohli zpozorovat. Jakmile dosáhly výchozích postavení, provedly zbylé německé síly klamný čelní útok, jehož cílem bylo vázat pozornost rudoarmějců a zároveň neriskovat zbytečné ztráty – proto se německý postup brzy zastavil.

Sovětští velitelé i nadále nevěnovali pozornost svým bokům, takže když udeřily německé oddíly z týlu a z čerstvě obsazených výšin, byli naprosto zaskočeni. Do boje se zapojilo také německé dělostřelectvo, jehož palbu řídili předsunutí pozorovatelé se zničující přesností. Obránci se dostali do obklíčení a byli postupně likvidováni křížovou palbou, protože Němci obnovili i čelní útoky. Vyčerpávající boje probíhaly po celý 17. srpen, ale nakonec byl průsmyk obsazen a německé síly čekal již jen sestup z hor do přímořských nížin. Nebylo chybou vojáků horských divizí, že černomořského pobřeží Němci nikdy nedosáhli.