Bizarní dvojice: Rekordmani mezi dvojhvězdami

Hvězdy v dotyku

Astronomům se podařilo odhalit dosud největší žlutou hvězdu a jednu z deseti největších zatím objevených stálic. Tento hyperobr dosahuje rozměrem více než 1 300násobku Slunce – je například o 50 % větší než známý rudý obr Betelgeuse. Tvoří součást binárního systému, v němž se obě složky navzájem dotýkají, a podle pozorování se tento výjimečný objekt poměrně rychle mění.

Celý systém tak připomíná zvláštní gigantický burský ořech. Perioda oběhu sekundární složky činí 1 300 dní. Průvodce je jen o málo teplejší než hlavní složka HR 5171A – její povrchová teplota dosahuje asi 5 000°. Dvojhvězda se nachází v souhvězdí Kentaura.

S nejkratší periodou

Doslova v šíleném tanci kolem sebe krouží dvě hvězdy v systému HM Cancri v souhvězdí Raka. Jeden vzájemný oběh absolvují v periodě 5,4 minuty. Zmíněná dvojhvězda má nejkratší známou dobu oběhu složek kolem společného těžiště. Jedná se rovněž o nejmenší binární systém: obě stálice se vejdou do prostoru menšího než osm průměrů Země, což odpovídá zhruba čtvrtině vzdálenosti mezi naší planetou a Měsícem. Dvojhvězdu tvoří dva bílí trpaslíci, přičemž hmota jednoho z nich přetéká na druhou stálici, kolem níž se vytváří akreční disk v podobě prstence. Na objevu vesmírného objektu se podíleli astronomové z University of Warwick.

Dvě dvojhvězdy blízko sebe

Zajímavou dvojhvězdu – přesněji dvojitou dvojhvězdu – představuje systém BD -22°5866 objevený pomocí dalekohledu Keck na Mauna Kea. Nejzajímavější je fakt, že zabírá menší prostor, než jaký ohraničuje dráha Jupitera kolem Slunce. Stálice první dvojice kolem sebe obíhají rychlostí 133 km/s s periodou pěti dnů, další dvě hvězdy krouží rychlostí 52 km/s a oběh jim trvá 55 dnů. Doba oběhu obou dvojic kolem společného těžiště pak činí méně než pět let. V obdobném systému se statisticky nachází necelá jedna hvězda ze dvou tisíc. Vzácný čtyřhvězdný systém se nachází v souhvězdí Vodnáře, 161 světelných roků od Země.

Nejdelší perioda oběhu

Oběžné doby v soustavách dvojhvězd se pohybují od necelé hodiny (u hvězd typu AM CVn) či několika dnů (Beta Lyrae) až po stovky tisíc roků. Stejný případ představuje i naše nejbližší stálice po Slunci Proxima Centauri, která krouží kolem dvojhvězdy Alfa Centauri ve vzdálenosti asi 15 000 AU (astronomických jednotek, tj. vzdáleností Země–Slunce): jeden oběh jí přitom trvá minimálně 500 tisíc pozemských roků. Proxima se přibližuje k naší centrální hvězdě a zhruba za 27 400 let se k nám dostane na vzdálenost 2,90 světelných roků (ze současných 4,22). Patří mezi tzv. červené trpaslíky: její průměr pouze 1,5× přesahuje velikost Jupitera.

Dvojhvězda s černou dírou

Obrázek zachycuje dvojhvězdný systém sestávající z černé díry (vpravo) a superobří hvězdy o povrchové teplotě 31 000° a hmotnosti 20–40 sluncí. Stálice nese označení HDE 226868; černá díra, jež představuje zdroj rentgenového záření, má název Cygnus X-1. Oba objekty dělí vzdálenost 40 poloměrů Slunce.

Gravitace černé díry hvězdné kategorie narušuje povrch stálice, která tak získává charakteristický kapkovitý tvar. Skrze tzv. Rocheův lalok padá materiál hvězdy na černou díru a vytváří kolem ní rozsáhlý akreční disk. Část materiálu dopadá přímo na černou díru, čímž dochází k produkci proměnného rentgenového záření; zbytek materiálu je vyvrhován pryč v podobě protisměrného výtrysku.

Mizar a Alcor

Jedna z mála dvojhvězd rozlišitelných na obloze pouhým okem se nachází v souhvězdí Velkého vozu. Při pohledu na druhou stálici v jeho „oji“ – Mizar – spatříme nedaleko slabou hvězdu Alcor. Obě dělí vzdálenost 11 úhlových minut, a lze je tedy poměrně snadno pozorovat i bez dalekohledu.

Ve skutečnosti představuje Mizar dvojhvězdu (Mizar A + Mizar B), jejíž jednotlivé složky jsou také dvojité, rozlišitelné například prostřednictvím Hubbleova vesmírného dalekohledu. Mizar tedy tvoří čtyřnásobnou soustavu a nachází se 78 světelných let od Země, zatímco vzdálenost Alcoru činí 81 světelných roků.