Atlas mraků: Fascinující obrazy na obloze
Některá oblaka působí na nebi až pohádkově a ukrývají snadno rozpoznatelné tvary, zatímco jiná jsou hrozivá nebo natolik zvláštní, že se téměř nechce věřit v jejich reálnost. Která nejkrásnější mračna zdobí pozemskou oblohu?
Poslední let
cumulonimbus
Masivní bouřkový mrak nad australským Sydney s sebou přinesl silný vítr, krupobití a přívalové deště. Richard Hirst navíc na svém snímku zvěčnil i letadlo mířící zdánlivě přímo do jeho srdce. (foto: Profimedia, Richard Hirst)
Oblaka všech barev
duhová mračna
Snímek duhových mraků, který při výstupu na Everest pořídil Oleg Bartunov, sice působí jako fotomontáž, přesto je zcela skutečný. Zachycuje přírodní úkaz, kdy se světlo láme na krystalcích ledu v mracích – odborně se jevu říká difrakce a při dešti díky němu vzniká i klasická duha. (foto: Profimedia, Oleg Bartunov)
Hrozivý obr
cumulonimbus
Bouřkové mraky mohou v ojedinělých případech dosahovat výšky až okolo šestnácti kilometrů nad zemským povrchem a rodí se v nich husté provazce dešťů. Tohoto giganta zvěčnil na pláži ruského Baltijsku amatérský fotograf Oleg Ivanov. (foto: Profimedia, Oleg Ivanov)
Když se propadá bouře
mammatus
Vzácná oblaka typu mammatus vznikají s odeznívající bouří: Slábnutím vzestupného proudění se mračno narušuje a přestává být kompaktní. Kapsy chladného vzduchu se v něm propadají, čímž vytvářejí zaoblené výčnělky. Mammatus, který nad Nebraskou zachytil Mike Hollingshead, měřil v průměru zhruba sto šedesát kilometrů. (foto: Profimedia, Mike Hollingshead)
Krvácející horizont
červánky
Obzvlášť po velmi větrných letních dnech bývá vzduch plný prachových částic. Když se pak večer při západu slunce ochlazuje, kondenzuje na drobných nečistotách vodní pára a vznikají krystalky ledu, na nichž se láme či rozptyluje světlo. Pestrobarevný nádech pak dokáže i obyčejnému mraku propůjčit vzhled malířského plátna. (foto: Profimedia)
Návštěva odjinud
lenticularis
V naší mírně zvlněné krajině si lentikulárních mraků příliš neužijeme, protože vznikají prouděním vzduchu po svazích strmých hor. Obzvlášť zajímavý úkaz nastane, pokud se takový mrak „utrhne“ a vydá se na cestu oblohou. Není pak divu, že v mnoha případech právě lentikulární mraky zapříčinily vznik historek o létajících talířích. (foto: Shutterstock
Chmýří bájných ptáků
cirrus/cirrus fibratus
Cirrus neboli řasa patří mezi nejobvyklejší typy oblačnosti. Obzvláště fotogenická je varianta cirrus fibratus (něco jako vláknitá řasa), jejíž jemná vlákna vodních par vytvářejí na obloze všemožné závoje, krajky, tahy štětcem nebo – chcete-li – stopy letu neviditelných opeřenců. (foto: Shutterstock
Blíží se bouřka
cumulonimbus
Bouřkový mrak cumulonimbus dostal výstižný český název dešťokupa a rozhodně nepatří mezi vzácné úkazy. Většinou je mírně neforemný a skrývá se mezi ostatními mraky. Dosahuje do výšky 5 až 15 kilometrů a může mít typický tvar houby. Jen málokdy se ho podaří zachytit na snímku tak dokonale symetricky, jak se to povedlo fotografovi u amerického jezera Umbagog. (foto: Shutterstock)
Řada beránků
altocumulus
Mraku altocumulus se česky říká vyvýšená kupa a na obloze většinou dělá známé „beránky“. Pokud se setká s vhodnými turbulencemi, mohou se beránci seřadit i takto pravidelně. Milovníci konspirací to opět připisují vlnám systému HAARP, meteorologové ovšem tento typ oblačnosti znají už dlouho pod pojmem altocumulus undulatus. (foto: Profimedia)
Záhadný oblak
volutus (neoficiální označení)
Rotorový oblak (neboli roll cloud) působí poněkud výhružně a svou výjimečností přitahuje mnoho záhadologů. Jeho vznik se připisuje mimozemšťanům i systému HAARP, který na Aljašce zkoumá ionosféru země. Ve skutečnosti ale vzniká kombinací chladného moře, pobřeží a vhodného proudění větrů, proto se vyskytuje velmi vzácně. (foto: Profimedia)
