Astronomové změřili rotaci zatím největší černé díry: Je nápadně pomalá

Supermasivní černé díry jsou fascinující vesmírná monstra o hmotnosti milionů a někdy i miliard Sluncí. Odborníci se domnívají, že přinejmenším každá větší galaxie má takovou supermasivní černou díru ve svém středu. Jejich existence je dnes již v podstatě mimo diskuzi. Stále ale není jasné, jak vznikají a jak se vyvíjejí. Kriticky významným údajem je v tomto směru rotace supermasivních černých děr.

Jak podotýká astronomka Julia Sisk-Reynes z britské Univerzity v Cambridgi: „Každou černou díru je možné popsat pouhými dvěma čísly – jejich hmotností a rotací.“ Problém je v tom, že u většiny černých děr se tyto dva zdánlivě jednoduché údaje zjišťují velmi obtížně a stále se to daří jen výjimečně.

Rotace ultramasivní černé díry

Tým Sisk-Reynesové se nedávno zaměřil na gigantický kvazar H1821+643, který se nachází v kupě galaxií, vzdálené asi 3,4 miliardy světelných let. Jeho kosmický „motor“ pohání supermasivní černá díra o hmotnosti asi 3-30 miliard Sluncí, tedy jedna z nejvíce hmotných, jaké známe. Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy je zhruba tisíckrát lehčí.

Badatelé zkoumali rotaci této ohromující černé díry. Využili k tomu pozorování vesmírné rentgenové observatoře Chandra. Jejich analýzou dospěli k závěru, že supermasivní černá díra kvazaru H1821+643 rotuje překvapivě pomalu, jen asi poloviční rychlostí oproti většině menších supermasivních černých děr, podobných supermasivní černé díře Mléčné dráhy.

TIP: Astronomové vymysleli, jak jednoduše zvážit supermasivní černou díru

Vysvětlení by mohlo spočívat v tom, jak supermasivní černé díry rostou a vyvíjejí se. Relativně pomalá rotace podporuje představu, podle které největší supermasivní černé díry narostly splýváním s dalšími černými děrami. Takové události by mohly zpomalovat rotaci dotyčné černé díry. „Mírnější rotace této ultramasivní černé díry může být svědectvím o násilné a chaotické minulosti největších černých děr ve vesmíru,“ shrnuje další člen týmu James Matthews.