Astronomové vystopovali bílého trpaslíka s přeživším plynným obrem
Gravitační mikročočka odhalila planetu podobnou Jupiteru v soustavě bílého trpaslíka. Zřejmě přežila dramatické jevy, které provázejí zánik hvězd podobných Slunci
Až naše Slunce za dlouhé miliardy let spálí své palivo, projde fází rudého obra a odhodí své vnější vrstvy v podobě planetární mlhoviny, zůstane z něj chladnoucí jádro z velmi husté hmoty – bílý trpaslík. Tento scénář je ve vesmíru nejspíš velmi běžný. Vědci již dlouho předpovídají, že přinejmenším část planetárního systému takové hvězdy může bouřlivé projevy jejího umírání přežít. Zatím jsme ale ještě takový systém nenašli.
Astronom Joshua Blackman z australské University of Tasmania a jeho kolegové nedávno zaznamenali významný úspěch, když objevili planetární systém, v němž bílého trpaslíka o hmotnosti 53 procent Slunce, vzdáleného od nás asi 6 500 světelných let, obíhá plynný obr s hmotností odpovídající asi 1,4 Jupiteru. Planeta se přitom nachází ve vzdálenosti asi 420 milionů kilometrů od bílého trpaslíka, což by ve Sluneční soustavě odpovídalo zhruba oběžné dráze trpasličí planety Ceres v Hlavním pásu planetek.
Planeta v gravitační mikročočce
Za pozornost rozhodně stojí také metoda, díky níž byl tento planetární systém objeven. Šlo o událost s gravitační mikročočkou, která byla označena MOA-2010-BLG-477Lb. Gravitace planety je v tomto případě tak silná, že ohýbá záření bílého trpaslíka, jako kdyby procházelo nějakou čočkou. Analýzou záření je pak možné odhalit přítomnost takové planety i její základní parametry.
TIP: Astronomové objevili další planetu podobnou Zemi: Je ale zmrzlá na kost
Podle Blackmana nám objev plynného obra v planetárním systému napovídá, že až naše Slunce vyhoří a skončí jako pohasínající bílý trpaslík, plynní obři Sluneční soustavy, počínaje Jupiterem by mohli jeho zánik přežít. Pokud v té době budou existovat ještě nějací obyvatelé Země nebo třeba Marsu, mohli by se přesunout k těmto plynným planetám, například na jejich měsíce. Tam by pak teoreticky mohla fungovat civilizace i po zániku Slunce jako klasické hvězdy. Záře bílého trpaslíka je ale jen omezená a navíc neustále slábne, takže by si taková civilizace musela hledat další zdroje energie.
