ARL-44: Francouzský tank, který vznikal v přísném utajení

Když přišel německý útok v květnu 1940 a okupace, Francouzi byli zrovna uprostřed práce na novém a modernějším těžkém tanku. Konstruktéři přesto práci nepřerušili; ovšem za války ji prováděli pouze v ilegalitě, v nejpřísnějším utajení. Základem se staly komponenty stávajícího tanku Char B-1, nasazené na moderně navržený trup s novou progresivní věží.

Vývoj probíhal v kancelářích Atelier de Construction de Rueil (ARL) a program se naplno rozběhl až po osvobození v roce 1944. Projekt se po kritickém zhodnocení změnil v moderněji pojatý ARL-44. Armáda na základě válečných zkušeností požadovala instalaci moderní výkonné pohonné jednotky. Tank měl mít hmotnost 50 tun, a aby bylo možné zajistit jeho dostatečnou mobilitu, musela být instalována dostatečně výkonná pohonná jednotka, která by mu dala potřebnou rychlost a akceleraci.

Francouzské továrny nemohly v danou chvíli nabídnout jednotku těchto parametrů, proto byl vybrán kořistní motor německého typu Maybach HL 230, benzinový dvanáctiválec o obsahu 23 500 cm3, pocházející ze středního tanku Panther. Podvozek zakrývaly boční krycí plechy, připevněné velkými nýty. Toto řešení bylo v té době už skutečně archaické a při porovnání s jinými současníky působil ARL-44 zvláštním dojmem. Samotný trup byl elektricky svařovaný a jeho příďové pláty spojeny pod ostrým úhlem. Při tloušťce 120 mm zajišťovaly slušnou pasivní ochranu.

Svařovanou otočnou věž vytvořili v koncernu Schneider. Byla sestavena z rovných plátů, mírně skloněných k horizontální rovině. Seděli v ní tři členové osádky, velitel, střelec a nabíječ. Otáčení věže se provádělo pomocí elektricko-hydraulického systému SAMM, část dílů dodával koncern Schneider-Westinghouse. Výzbroj v podobě poloautomatického kanónu SA 45 ráže 90 mm měla zničit jakýkoliv tehdejší těžký nebo střední tank.

Zbraň s dlouhou hlavní měla úsťovou rychlost 1 000 m/s a představovala i pro příští léta účinný prostředek k likvidaci nepřátelské obrněné techniky. Doplňoval jej spřažený kulomet ráže 7,5 mm. Muniční zásoba činila 50 dělostřeleckých granátů a 5 000 kulometných nábojů. Osádku tvořilo pět mužů, řidič a radista seděli v trupu, velitel, střelec a nabíječ byli ve věži. Radista měl k dispozici radiostanici SCR 528. První prototyp vznikl roku 1946 a záhy byla objednána série 300 exemplářů pro francouzskou armádu. Vzhledem k tomu, že ARL-44 přece jen nepředstavoval zcela moderní konstrukcí, byla později objednávka snížena na 60 kusů.

TIP: Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války?

Tento stroj, jenž se stal posledním francouzským sériovým těžkým tankem, vycházel z výrobní linky v letech 1947–1951. Tvořil výzbroj jediné obrněné jednotky, těžkého tankového pluku 503. RCC v Mourmelonu. Sloužily zde jen asi do poloviny padesátých let, potom je jako zastaralé vyřadili. Veřejnost je mohla spatřit při slavnostních přehlídkách, jako byla ta v Paříži 14. července 1951, kdy stroje defilovaly před  obyvateli na Place de la Concorde. Jeden z ARL-44 se dodnes dochoval v expozici tankového muzea v Saumuru.