Anděl z Wallsee: Jaký byl život nejoblíbenější dcery císařovny Sissi?

Císařovna Sissi měla ty nejlepší předpoklady prožít po boku milujícího manžela šťastný život. František Josef byl ve své době nejžádanějším ženichem v Evropě. I po svatbě po ní neustále toužil a ochotně jí plnil jakékoli přání. A ona přesto šťastná nebyla!

Splněno!

Když v srpnu 1858 přivedla Sissi na svět syna a následníka trůnu Rudolfa, konečně si mohla oddychnout. Splnila svůj hlavní úkol, a tak radikálně s manželem omezila intimní vztahy. Bylo jí teprve necelých dvacet jedna let! Sex jí nic neříkal, každé těhotenství ji přímo děsilo. Všechny tři porody byly mimořádně těžké, další děti už neplánovala. Až do roku 1867…

V tomto roce byl po rakousko-uherském vyrovnání císařský pár v Pešti slavnostně korunován a Sissi fyzický vztah, který se už dávno nacházel na bodu mrazu, nečekaně obnovila. Nejspíš cítila povinnost se Františku Josefovi tak trochu odvděčit, protože za rozdělení země na Předlitavsko a Zalitavsko čili Rakousko–Uhersko mohutně lobovala. Manželské štěstí zažíval korunovaný pár na zámku Gödöllő, který jim Maďaři velkoryse darovali a Sissi brzy čekala dítě. Od počátku si přála, aby se narodilo v Uhrách, což mělo být přátelským gestem vůči maďarskému národu, kterému byla celý život nakloněna. Popudila si tím sice Vídeňany, ale trvala na svém. Pochopitelně si přála syna, budoucího krále, který se měl jmenovat Štěpán podle prvního uherského krále a národního patrona. Pro dceru pak vybrala pro Habsburky neobvyklé jméno Valerie. Takto se kdysi jmenovala oblast kolem Budapešti. 

Narodila se jen dcera

Své čtvrté těhotenství prožívala Sissi úplně jinak. Jen kvetla a stále zářila dobrou náladou. Také porod byl mimořádně rychlý. Marie Valerie se narodila 22. dubna 1868 v budapešťské čtvrti Zugliget ve vile akademika Friedricha Kochmeistera, který byl členem horní komory uherského parlamentu a přítelem císařské rodiny. František Josef jako milující manžel odjel se Sissi do Budína a hned po porodu informoval svou matku: „Milá mamá, dovedete si představit, jak jsem šťastný… Třebaže by mi byl syn milejší, jsem milému Pánubohu vděčný i za dcerušku. Maličká je silná a dobře živená, není tak svraštělá jako mnohé jiné děti a má neobvykle hodně tmavých vlasů…“

Povídalo se dokonce, že otcem malé holčičky je hrabě Gyula Andrássy, velký ctitel císařovny. To samozřejmě pravda nebyla! Sissi sice platonický obdiv mužů dělal dobře, fyzickou lásku ale vůbec nepotřebovala. Když se tyto klepy donesly v dospělosti k Marii Valerii, Andrássyho za to z duše nesnášela. Ostatně fámy vyvrátila sama Valerie. Ze všech dětí se Františku Josefovi nejvíce podobala a zdědila naštěstí i jeho povahu.

Přehnaná starostlivost

Zpočátku vyrůstala s matkou na zámku Gödöllő a Maďaři ji přímo zbožňovali. Její první výchova probíhala v maďarštině, byla však mimořádně inteligentní, takže brzy zvládla i další jazyky, domluvila se německy i anglicky.

Jenže Sissi to s láskou k Maďarům dost přeháněla a vyvolala tím u dcerky přesně opačnou reakci. Marie Valerie začala být přímo alergická na všechno uherské! Také přehnaná matčina péče jí byla nepříjemná. Jakmile Marii Valerii začala téct krev, zakašlala či ji zabolelo bříško, stalo se z toho velké drama vyvolávající u Sissi přímo hysterické reakce. Když pobývala s dcerkou na léčebném pobytu v Meranu a měl za nimi přijet z Vídně, kde zrovna řádila spála, císař, okamžitě mu to zakázala! Aby prý nezavlekl nějakou infekci. Když šla dcerka třeba jen na procházku s chůvami, sáhodlouze se s ní loučila. A když se malá vrátila, měla císařovna tisíc otázek, zda se jí opravdu v její nepřítomnosti nic zlého nepřihodilo.

Marie Valerie se navzdory matčině strachu vyvinula ve zdravé dítě. Dokonce i její babička Žofie, která na její výchovu neměla žádný vliv, se o ní vyjadřovala v superlativech. Psala své sestře Ludovice, druhé Valeriině babičce, že se těžko někde najde dítě tak milé, hodné a veselé.

Žárlivost?

Sissi si ale moc dobře uvědomovala, že se ke své nejmladší dceři chová úplně jinak než ke starším dětem. Že ji zahrnuje láskou a péčí, kterou Gisela a Rudolf nepoznali a v útlém věku postrádali. Obzvláště Rudolf byl nesmírně citlivý chlapeček a svou krásnou maminku, která mu moc chyběla, přímo zbožňoval. Ještěže tu byla babička Žofie, ta dětem poskytovala opravdové teplo domova, když je císařovna pod nejrůznějšími záminkami opouštěla. 

Po narození Valerie si obě starší děti uvědomily, že je docela možné žít v blízkosti a péči matky, vždyť si ji jejich malá sestřička pro sebe doslova zabrala. Je až s podivem, že starší Gisela nikdy neprojevila vůči Marii Valerii nějakou závist či žárlivost, naopak si k ní vybudovala láskyplný vztah. To jí Marie Valerie ostatně oplácela a svou vdanou sestru skutečně milovala a ráda navštěvovala. Rudolfův postoj k mladší sestřičce se ovšem vyvíjel úplně jinak. Že ji nemá rád a žárlí na ni, dával jasně najevo. Sissi tuto jeho averzi sledovala s obavami. Ostatně měl hodně z její povahy, Sissi také nerada ztrácela své společnice, když se například provdaly. A tak si dělala starosti. Jak to bude vypadat, až se Rudolf jednou stane císařem? Nebude jí oplácet nedostatek mateřské lásky?  

Drahý papá

I když jí Sissi dovolila první poslední a Marie Valerie ji velice milovala, brzy si začala víc rozumět se svým věcným a přímým otcem. Císař svou nejmladší dcerušku nesmírně miloval, i když své city nedával tolik na odiv jako exaltovaná Sissi. A Marie Valerie to vycítila. Jednou požádala maďarsky otce, zda by s ním mohla mluvit německy. Okamžitě souhlasil. Nevídala ho často, protože stále pracoval, ale po jeho blízkosti toužila a společné chvíle si vychutnávala. Psala o tom dojemně ve svém deníku. Jednou na něj čekala v jeho pracovně, a když vešel, okamžitě se k němu vrhla a byla šťastná, když jí tam dovolil zůstat a posnídat s ním. To ještě nikdy nezažila! Pak začal podepisovat listiny a ona ho při práci pozorovala. A dovolil jí to i v dalších dnech. Seděla jak myška a on pracoval a kouřil. Jednou poznamenal, že se musí hrozně nudit. „Ne, papá“, ujistila ho, „je to tak hezké tady s tebou sedět!“„No to je mi zábava,“ jen suše poznamenal.

Žádanou partií

S matkou Marie Valerie trávila přece jen o hodně více času než s otcem, často ji doprovázela na různých cestách. Už jako malá byla dosti zcestovalé dítě. Velice ráda se Sissi jezdívala i do Possenhofenu do Bavorska k druhé babičce. Tam také prožila své první dětské lásky. Nebyla tak krásná jako její matka, ale rozhodně měla příjemnější povahu. Brzy začala být jako dcera císaře na sňatkovém trhu žádanou partií. Ve čtrnácti letech se platonicky zamilovala do císařského pobočníka Plönniese, jak se svěřila svému deníku. Z dívčího zbožňování se naštěstí žádná velká láska nevyvinula, stavovské rozdíly nešlo překonat. Přesto ji právě s tímto mužem po celý život pojilo srdečné přátelství. 

První vážný zájemce o ruku se dostavil v roce 1883. Byl to vévoda z Braganzy, portugalský korunní princ. Patnáctiletá Marie Valerie se o něm ve svém deníku vyjádřila dost nelichotivě jako o nepříjemném a malém tlouštíkovi. Nedala mu šanci. To už se jí o dva roky později více líbil čtyřiadvacetiletý Ferdinand Koburg, ale toho jí zase neschválil císař. Pak projevil zájem saský korunní princ Fridrich August z Drážďan. Ten však neprošel u Sissi.

Představa, že se nejmladší dcera v dohledné době vdá a odejde někam daleko, děsila hlavně císařovnu, trápilo to ale i Františka Josefa. Sissi sice Marii Valerii dovolila, že se nemusí ohlížet na stav svého budoucího chotě a může se zamilovat do kohokoli, třeba do obyčejného kominíka. Na oplátku ale měla jediné přání. Přiměla své nejmilejší dítě ke slibu, že se nevdá před svými dvacátými narozeninami. 

Ne kominík, ale František Salvátor

Marie Valerie si ovšem svůj původ přece jen uvědomovala, takže rozhodně nehledala nikoho, s kým by rodiče nesouhlasili. Měla velké štěstí v tom, že směla nápadníky, kteří jí byli nesympatičtí, odmítnout. A že jich kolem ní rojilo! Najít vhodného ženicha se jí pokoušela mezi bavorskými princi i její sestra Gisela, aby ji měla v Mnichově v budoucnu poblíž. Ale ani ta se do jejího vkusu netrefila.

Když bylo Marii Valerii osmnáct, konečně se na jednom císařském plese objevil ON. František Salvátor, její vzdálený příbuzný. Sice „jen“ toskánský vévoda, ale nakonec akceptovatelný oběma rodiči. Tedy František Josef zpočátku příliš nadšením neoplýval. Toskánské příbuzné moc „nemusel“. A výjimečně s otcem souhlasil i korunní princ Rudolf. K sňatku se stavěl kriticky a svého švagra považoval pod úroveň císařské rodiny. Rozhodující ale bylo pochopení císařovny. Marii Valerii tak bylo dopřáno prožít nádhernou romantickou lásku, což se jiným habsburským princeznám poštěstilo jen výjimečně. Mohla svého nastávajícího chotě poznávat, scházet se s ním o samotě, sedět vedle něj při rodinných obědech. Jako by matka chtěla dopřát Valerii štěstí, o jakém sama snila a které si užívala jen kratičkou dobu po svatbě. 

Svatba v Ischlu

Když se Marie Valerie 31. července 1890 rok a půl po zásnubách vdávala, věděla s jistotou, že říká své ano tomu pravému. Předtím ale rodinu postihla tragická sebevražda korunního prince v Mayerlingu. Rudolfovu smrt si vyčítala především císařovna, která už černé šaty neodložila a jejíž zdravotní stav se následkem drastických diet a mnohdy nesmyslných cvičení rapidně zhoršoval. Už to nebyla štíhlá krasavice, ale vyzáblá žena s obličejem, který veřejnost nesměla vidět. Vztahy mezi manželi byly stále napjatější, což si Marie Valerie bolestně uvědomovala, protože matka se jí svěřovala a stále žehrala na manželství jako nesmyslnou instituci. Naštěstí ji to neodradilo od vlastní svatby.

Lázeňské městečko Bad Ischl bylo v ten den překrásně vyzdobené. Po dojemném obřadu v místním kostele a svatební hostině nastalo velké loučení provázené potoky slz. Novomanželé nasedli do kočáru ověnčeného azalkami a fialkami, který je dovezl do císařského zámečku Offensee stylově vybaveného v zamilované růžové barvě. Týden lásky pak zakončili několikatýdenní svatební cestou po monarchii. 

Obyčejný život 

Toskánský vévoda sice nemohl dceři rakouského císaře nabídnout luxus, na nějž byla ve Vídni zvyklá, ale Marie Valerie nikdy nelitovala. Na život, který měl daleko k habsburskému ceremoniálu, si kupodivu zvykla rychle a stala se milující matkou deseti dětí. Po smrti císařovny Sissi se Marie Valerie snažila rozptýlit zlomeného otce. Císař si čím dál víc vážil láskyplné atmosféry, která v rodinách jeho dcer panovala. Po boku své ženy ji nikdy nezažil! 

TIP: Mýty versus realita: Méně známá fakta o císařovně Sissi

Za  první světové války už žila Marie Valerie s manželem a dětmi delší dobu na zámku Wallsee. Jak vzpomínala její vnučka, byla mezi prostým lidem velice oblíbená, často přicházela mezi hladovějící s košem plným potravin. Za svou obětavost si vysloužila přezdívku Anděl z Wallsee. Také její manžel František Salvátor, který byl milovník aut, v době války pomáhal jako inspektor dobrovolné sanitní péče, za což mu innsbrucká univerzita po válce propůjčila čestný doktorát.

Ačkoli se Marie Valerie obětavě starala o druhé, na své zdraví příliš nehleděla. Když jí lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin, bylo už na léčbu pozdě. Zemřela v roce 1924 v pouhých padesáti šesti letech. Prý zcela smířená se svým koncem. O její oblibě svědčí i to, že za rakví kráčelo na čtyřicet tisíc truchlících…