Almužnu neberu! Caroline Otéro patřila k nejluxusnějším kurtizánám „krásných časů“

Tehdejší bulvár si na ní často smlsl a žurnalisté ji nazývali „lákadlo sebevrahů“. Několik mužů si prý vzalo život jen proto, že si ji prostě nemohli dovolit. Skutečně se s nimi nemazala! Když jí jeden ze zákazníků nabídl deset tisíc franků za společně strávenou noc, odmítla ho se slovy, že almužny nebere… 

Únik z chudoby 

Caroline Otéro nazývaná též La belle Otéro, byla příkladem toho, kam až to lze i bez patřičného původu, vzdělání či zázemí dotáhnout. Zaujímala výsadní postavení mezi luxusními kurtizánami všech dob. Narodila se jako nemanželské dítě opraváře deštníků a žebračky v severozápadním Španělsku. Rodina žila s šesti dětmi v nuzné chatrči pod jednou střechou společně s domácím zvířectvem. Otec neměl řádné zaměstnání, a tak se rodina držela nad vodou příležitostnými pracemi a hlavně žebrotou, do níž byla zapojena i malá Augustina. Tak se totiž Caroline původně jmenovala. Není tedy divu, že se snažila z této bezútěšné situace co nejdříve uniknout. 

Když v necelých jedenácti letech zažila brutální znásilnění, rozhodla se o několik měsíců později utéci z domova. Do rodného města se neplánovala nikdy vrátit. Jak vydělat? Nejdříve pracovala jako domácí služka a po nějaké době se začala živit – podobně jako jiná hezká děvčata – prostitucí v různých španělských městech. Pak ji osud zavál do Marseille, kde provozovala nejen prostituci, ale povýšila i na tanečnici. Tam si její krásy všiml ředitel místního divadla, který jí dopomohl k zázračné kariéře. 

Odvezl ji do Paříže, kde jí zaplatil profesionální hodiny tance. Udělat pár kroků na jevišti a odhalit intimní partie mohlo stačit v zatuchlém baru v Marseille, ale na Paříž to bylo málo. Nicméně ani odborná výuka nedokázala z Caroline udělat dobrou tanečnici. Chyběl jí talent a kritika jí to dávala zřetelně najevo. Nicméně sebevědomá Caroline si z toho nic nedělala. Věděla, že i tak její obdivovatelé padají po pár jejích figurách doprovázených ohnivými výkřiky „Olé“ do extáze. V té době se už uváděla Bizetova opera Carmen, na jejíž hudbu Caroline s nebývalým úspěchem tančila.

Úspěch v Americe 

Carolinin objevitel mohl být spokojený – její kariéra se rozjela naplno. Získala angažmá ve Folies Bergère, kde její popularita vzrostla. Nakonec dostala nabídku vystupovat v New Yorku. Tam se z ní stala definitivně tanečnice a kurtizána velkého světa. Zajímali se o ni muži, které z Evropy neznala – boháči, kteří své miliardy využívali k tomu, aby dali najevo své úspěchy a nadřazené postavení. K tomu jim sloužily i krásné ženy – herečky, zpěvačky, kurtizány. Tito zbohatlíci své milenky okatě zahrnovali přepychovými dary, aby ukázali, co všechno si mohou dovolit. 

Jednoho takového – miliardáře Williama K. Vanderbilta – ulovila v Americe i Caroline. Věnoval jí jachtu a zahrnoval ji zlatem a drahokamy. A nebyl zdaleka sám. V Americe se Caroline naučila požadovat stále víc a víc, takže její milenci museli pořádně hluboko sáhnout do peněženky. Sebevědomí jí tím jenom rostlo. Vytvořila si zajímavou teorii: „Když byl viděn nějaký pán v mé společnosti, jeho prestiž vzrostla. Od té chvíle byl považován za mimořádně bohatého.“ 

Pletla hlavy 

Po svém návratu do Evropy u těchto manýrů zůstala. Obrážela evropské metropole, kde vedle divadelních vstoupení nabízela i soukromá taneční vystoupení. Končila samozřejmě v posteli a ona si to vše nechala pořádně zaplatit. Proslavilo ji především její vystoupení v Petrohradě, kde ležela na obrovském stříbrném podnose zcela nahá zakrytá jen průsvitným závojem. Zdobily ji jen vzácné prsteny na rukou i nohou. Od té chvíle o ni začali jevit zájem i nejvýznamnější evropští vládcové. 

Prvním byl monacký kníže Albert I., který ji uviděl v Paříži. Doslova ho uchvátila. Jeho prostřednictvím přišla ke svému druhému královskému milenci – belgickému králi Leopoldu II. O tom se vyjádřila, že nebyl zpočátku moc velkorysý, ale že ho to rychle naučila. Naštěstí prý byl mimořádně chápavý žák. Získala od něj nejen šperky a peníze, ale i vilu v Ostende. 

Jen na ruském carském dvoře prý získala šest milenců včetně cara Mikuláše II. Mluvila o něm jako o Míšovi a hodnotila ho jako mimořádně štědrého. O něco méně ji obdarovával pruský král Vilém II., kterému jeho laskavost příliš nevěřila. Měla pocit, že se přetvařuje. Tušila, že je to neústupný a autoritářský člověk. On ji naopak obdivoval, líbil se mu její temperament – jak dokázala bohapustě klít či rozbíjet křišťálové skleničky. To ženy v Prusku nedělaly! Nejméně velkorysý se jí jevil syn královny Viktorie a budoucí britský panovník Edward VII. V té době ho ještě nazývali Bertie. Ten si to však u ní vylepšil tím, že uměl skvěle milovat a prý s ním byla legrace jako s nikým jiným. Těch urozených amantů měla samozřejmě více.

Zemřela v chudobě 

Caroline dokázala za svou kariéru nahromadit obrovské jmění. Nikdy předtím ani potom nenasadila žádná kurtizána tak horentní ceny jako ona. Dostávala nejen miliony, ale tradovalo se, že vlastní jednu z nejcennějších sbírek šperků. Nechyběl v ní perlový náhrdelník bývalé francouzské císařovny Evženie, manželky Napoleona III. Hovořilo se i o náhrdelníku Marie Antoinetty, ale v tomto případě se nejspíš nejednalo o originál. Kromě toho vlastnila palác v Paříži, vilu na Azurovém pobřeží a jachtu. Zatímco její ctitelé doslova žebrali o její přízeň, ona všechny chladně odmítala a do nikoho se prý nikdy nezamilovala. 

Své ohromné jmění nakonec promrhala v kasinu v Monte Carlu. Žila z mizerné penze, kterou jí kasino poskytovalo z vděčnosti za miliony franků, které tam kdysi prohrála. Zemřela v Nice úplně chudá a osamocená v roce 1965…