Alandy: Bohatá finská provincie, ve které se mluví švédsky
V Botnickém zálivu, na půli cesty mezi Švédskem a Finskem, se rozkládá souostroví Alandy. Autonomní demilitarizovaná zóna oficiálně představuje nejmenší a zároveň nejbohatší finskou provincii, nicméně k první jmenované zemi leží blíž a švédština také tvoří tamní jediný úřední jazyk
Myšlenka vlastní vlajky se na Alandech zrodila již ve 20. letech, přesto v Mariehamnu poprvé zavlála až 2. dubna 1954. Stejně jako v případě ostatních skandinávských států jí dominuje nordický kříž, nicméně o jeho konkrétní podobu se vedly spory: Barvy na původním návrhu se značně podobaly současné švédské standartě, tehdejší prezident jej ovšem zamítl. Vítězná podoba spojuje švédskou vlajku s červeným křížem, symbolizujícím Finsko.
Díky strategické poloze nedaleko stockholmského přístavu je – a zejména v minulosti býval – význam baltského souostroví výrazně vyšší, než by odpovídalo jeho velikosti. Celková plocha Alandů sice přesahuje třináct tisíc kilometrů čtverečních, ale samotná pevnina je osmkrát menší. Lidé dnes žijí pouze na šesti desítkách z téměř sedmi tisíc ostrovů, přičemž naprostá většina třicetitisícové populace se soustředí na největším z nich, Fasta Aland. Dohromady jde o půl procenta finského území a obývá ho přibližně stejný podíl občanů skandinávského státu.
Švédské Finsko
Bydliště na švédsky hovořících Alandech ovšem místní obyvatele od zbytku finské populace v lecčems odlišuje. Díky autonomnímu statusu tam existuje řada specifik: Souostroví má samostatný třicetičlenný parlament, vlastní vlajku, poštovní známky, poznávací značky, a dokonce internetovou doménu. Domácí i návštěvníci těží z toho, že Alandy nepodléhají daním ani clům platným na území Unie, a statisticky jde o nejbohatší z celkových devatenácti finských provincií. S 840 automobily na tisíc obyvatel pak souostroví suverénně převyšuje zbytek starého kontinentu s průměrnými 569 vozy.
V uplynulých dekádách počet tamních obyvatel neustále stoupal – od poloviny minulého století jich každých deset let přibyly zhruba dva tisíce. Zejména v poslední době tvoří nezanedbatelnou skupinu švédští rodiče, kteří pro své děti zavedli domácí vzdělávání, jež v jejich domovině od roku 2011 zakazuje zákon. Přistěhovalci však musejí na status alandského občana čekat pět let a do té doby nemají právo vlastnit na ostrovech nemovitost.
Mimo civilizaci
Zato získat práci není ani na tak malém trhu příliš obtížné. Na ostrovech působí více než dva tisíce firem, primárně v zemědělství, lodní dopravě a turismu. Poslední dvě jmenovaná odvětví zároveň tvoří páteř lokální ekonomiky, přičemž alandské přístavy sloužily v minulosti mimo jiné coby překladiště nákladu mířícího z Austrálie do Velké Británie. K největším turistickým atrakcím na Alandech patří muzeum zbudované v nákladní lodi Pommern, jež desítky let dovážela od protinožců obiloviny a dnes kotví v hlavním městě Mariehamnu. Právě turistický průmysl zažívá v poslední době boom: Místní hoteliéři ubytují ročně přes 420 tisíc hostů a další tisíce využijí lákavou nabídku pronajmout si chatu na některém z trvale neobydlených ostrovů.
Vykousnutá hranice
Dlouholeté švédsko-finské územní spory vyvrcholily kuriózní epizodou na tříhektarovém ostrůvku Märket, který si obě strany dělí od roku 1809 na dvě shodné poloviny. V roce 1885 tam Finové vybudovali maják – jenže nejvyšší bod souše, kde stavba stojí, ležel shodou okolností na švédské půdě. Proto se později rozhodlo o posunutí hranice, aby maják oficiálně patřil k finskému území. Švédové pak coby kompenzaci získali kus neobvykle „vykrojené“ půdy náležející původně sousedům. Dnes je Märket známý jako oblíbená stanice radioamatérů a rovněž místo, kde lze pozorovat až tisícihlavé hejno tuleňů.
Stručné dějiny
První neolitická obydlí vznikala na Alandech už v 5. tisíciletí př. n. l. Raný středověk pak znamenal rychlý nárůst populace a překotný rozvoj nových osad.
Žádné zbraně
Novodobou historii souostroví rámuje spor dvou sousedních zemí, Švédska a Ruska (samostatné Finsko vzniklo teprve roku 1917). Letopočet 1809 přinesl válečný střet, z nějž Švédsko vyšlo jako poražené a muselo nepříteli přenechat část svého území zahrnující dnešní Finsko včetně Alandů. O souostroví mělo Rusko obzvlášť velký zájem, neboť se z něj otvírala cesta ke Stockholmu.
Právě kvůli strategické poloze se k baltským ostrovům upírala pozornost i dalších evropských mocností, jmenovitě Francie a Velké Británie. Roku 1856 podepsali jejich zástupci s Ruskem tzv. Alandskou konvenci, podle níž se mělo souostroví proměnit v demilitarizovanou zónu bez přítomnosti vojenských posádek, bez námořních základen či pevností. V roce 1861 tam ruští osadníci založili přístav Mariehamn: Dostal jméno podle carevny Marie Alexandrovny a později se stal alandským hlavním městem.
Proti jejich vůli
Po vyhlášení nezávislého Finska ve zmíněném roce 1917 se drtivá většina Alanďanů vyslovila pro připojení ke Švédsku. Výsledky referenda se zabývala i nově vzniklá Společnost národů, ale nakonec bylo rozhodnuto proti vůli švédsky mluvících ostrovanů, kterým tak nezbylo než se spokojit s finským příslibem rozsáhlé autonomie.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 30 130
- očekávaná doba dožití: 81,7 roku
- prům. počet dětí: 1,68 na ženu
- věková struktura: 14 % obyvatel do 15 let, 25 % obyvatel nad 65 let
- městské obyvatelstvo: Mariehamn má 11 000 obyvatel
- náboženství: 68 % finská luteránská církev, 29 % bez vyznání, 1 % finská ortodoxní církev
- oficiální jazyk: švédština
- gramotnost: 99 %
Politika
- státní zřízení: autonomní provincie Finska
- guvernér: Peter Lindbäck
- parlamentní volby: jednou za čtyři roky
Ekonomika
- HDP na hlavu: 36 500 eur, celé Finsko 33 700 eur; Česká republika 27 500 eur; odhad z roku 2018
- měna: euro
Geografie
- rozloha: 1 580 km², asi jako okres Znojmo
- charakter území: souostroví ledovcového původu, skalnatý terén na plochém, žulovém podkladu
- podnebí: vlhké kontinentální klima, zimy mírnější než na kontinentu, léta naopak chladnější
- min. noční / max. denní teploty (°C): leden–březen −4/2, duben–červen 0/17, červenec–září 7/20, říjen–prosinec −3/9
- nejvyšší bod: Orrdalsklint, 129 m n. m.