Africké prase bradavičnaté: Kořist, kterou není radno podceňovat

Prasata bradavičnatá (Phacochoerus aethiopicus) žijí v křovinatých oblastech, řidších lesích, okrajích pralesů i na travnatých savanách Afriky. Tato zvířata jsou 0,9–1,5 metru dlouhá a 50–150 kilogramů těžká. Zejména u velkých kusů jde tedy o potenciálně nebezpečné tvory, zejména když se vezmou v úvahu až 23 centimetrů dlouhé tesáky, které jim trčí z čelisti.

Po zuby ozbrojené

Prasata je používají nejen jako zbraň proti predátorům, ale rovněž při soubojích samců a hledání potravy. Z horní i dolní čelisti vyrůstá jeden pár tesáků, přičemž spodní jsou výrazně kratší. Paradoxně větší nebezpečí hrozí protivníkům právě při použití spodního páru, neboť tyto zuby jsou rovné, velmi špičaté a mají ostřejší hrany. Oba páry rostou kolmo vzhůru.

Prasata bradavičnatá jsou velmi rychlí běžci a tuto vlastnost využívají při útěku před predátory. Jejich přirozenými nepřáteli jsou kromě lidí, kteří je loví kvůli atraktivním tesákům, lvi, levharti, hyeny a krokodýli. Dokonce i gepard je schopen ulovit menšího jedince. Pokud má ale samice mladé, velmi agresivně je brání a byly dokonce zaznamenány případy, kdy prase způsobilo predátorům vážná poranění.

Nejslabším smyslem prasete bradavičnatého je zrak, ale tento hendikep vyvažuje citlivým čichem, který je varuje před nebezpečím a pomáhá najít potravu. Živí se především trávami, kořínky, různými bobulemi a ovocem, kůrou stromů, houbami, ale i malými savci, plazy a ptáky.

TIP: Šestý smysl? Divoká prasata mají vnitřní kompas na vnímání magnetického pole

Při rytí v zemi jsou prasata často k vidění, jak klečí na předních nohou a při krmení se neustále pohybují po kolenou. Jako poddruh prasete bradavičnatého je někdy uváděno prase savanové (Phacochoerus africanus), které je mu velmi podobné. Někteří zoologové ale prase savanové jako samostatný druh dodnes neuznávají.