100+1 zahraniční zajímavost 9/24: Kdy bude umělá inteligence mluvit s velrybami?

Jednou z legendárních sci-fi knih 80. let se stal „Stopařův průvodce po Galaxii“ – dílo natolik nepravděpodobné a vtipné, že ačkoliv již uplynulo přes čtyřicet roků od jeho vydání, nezestárlo ani o kousek. Díky němu víme, že nemáme nikdy panikařit a že jedinou věc zcela nezbytnou pro cestu po Galaxii představuje ručník. Nejenže se na něm totiž dá ležet na pláži či spát pod hvězdami, ale může posloužit i jako plachta na provizorním voru či třeba coby zbraň pro boj zblízka…

V pokračování nazvaném „Sbohem, a díky za ryby“ se pak dozvídáme o delfínech. A o tom, že nejde o pouhé dovádivé mořské savce, nýbrž o vysoce inteligentní bytosti – mnohem, mnohem chytřejší než lidé. Jelikož ovšem tuší, že naši planetu čeká demolice kvůli výstavbě intergalaktické dálnice, zmizí do jiné dimenze a zanechají za sebou krátký vzkaz (viz zmíněný podtitul knihy). Vážně míněná otázka nicméně zní: Skutečně by mohla v hlubinách pozemských oceánů přebývat inteligentní rasa, které zatím jen nerozumíme? A věda nám možná již brzy poskytne odpověď.

Velryby lidé dlouhá staletí považovali za němé a nevýznamné obry moří, kteří se hodí pouze jako zdroj tuku a masa. Teprve v posledních dekádách zjišťujeme, jak bohaté a složité sociální struktury pojí jejich společenstva a jaký vlastně může být jejich vnitřní život. Velrybí komunikace pro nás však stále zůstává záhadou. Ačkoliv táhlé podvodní zvuky kytovců dnes již nikdo nepovažuje za písně sirén, jejich skutečný význam nám zatím uniká. Oceánologové se je nyní pokoušejí dekódovat pomocí umělé inteligence: V principu by totiž mělo být jedno, zda počítače studují jazyk lidí, nebo plejtváků. Více o tom, jak si odborníci ve výzkumu „velrybštiny“ aktuálně vedou, se dozvíte v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.