100+1 zahraniční zajímavost 7/24: Krvaví lapkové urozeného původu
Loupežnictví a přepadávání na cestách jsou staré jako lidstvo samo – kdo držel zbraň, snažil se obrat toho, kdo měl peníze či cenné zboží. V Čechách se lapkovské řemeslo nejvíc rozbujelo v pozdním středověku.
Dějiny si předáváme ve formě symbolů, tedy kondenzovaných a destilovaných pravd, které si dokážeme úhledně vtěsnat do hlavy. Jenže realita, jak ji každodenně zažíváme, je na první pohled úplně jiná – plná protichůdných tlaků a zájmů, naprosto rozdílných pohledů na svět. Jedná se o chaos, a přitom mluvíme o všedních dnech, jež se odehrávají v nudných kulisách nejvyspělejší části světa. Jak to potom vypadá, když se vše svíjí pod náporem válek, hladomorů a sociálních bouří? A jakým způsobem z takového tříštění vln dostat jednoduchý obrázek, který by popsal, „jak to tenkrát bylo“?
Podobně narazíme, když se pokusíme popsat středověk. Můžeme nakrásně vyjmenovat typy feudálních vztahů a církevních dogmat, můžeme rozumět stavbě katedrál, technice dobývání hradů nebo zákonitostem trojpolního hospodaření. Ale jaké to všechno bylo doopravdy? Co třeba ve skutečnosti obnášelo být nízkým a chudým „šlechticem“, který až na svůj meč nevlastnil o nic víc než obyčejný sedlák odvedle? Smířit se s mizerným údělem? Dát se do armády? Nebo jít raději na lup a trpět pak nekonečným strachem z pekla?
Líčení velkých dějin často opomíjí malé detaily. Děti ve škole učíme, že byl Jan Žižka z Trocnova geniálním válečníkem. Už ovšem nedodáváme, že značnou část života strávil jako lapka a žoldnéř – a že právě onen do morku kostí hlodající strach jej mohl přivést do čela husitské revoluce, která slibovala vykoupení skrz svatou válku. Více se o Žižkovi i dalších loupeživých rytířích dozvíte v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.
