100+1 zahraniční zajímavost 2/25: Jak stvořit diamant?
Hliník byl kdysi dražší než zlato. S pokrokem metod těžby se ale jeho cena drasticky snížila. Něco podobného nyní potkalo i diamanty a jejich umělé protějšky. Více se nejen o výrobě diamantů v laboratořích dozvíte v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.
Víte, co mě nikdy nepřestane fascinovat? Hodnota drahých materiálů, jako jsou zlato, platina a diamanty. Za prsten se čtrnáctikarátovým diamantem, který je velký zhruba jako nehet na palci vaší vyvolené, zaplatíte mezi osmi a jedenácti miliony korun. Přitom kromě hezkého třpytu tkví jediná devíza zmíněného kamínku v tom, že jemu podobných existuje na světě málo. Neplatíte tudíž ani tak za jeho krásu, jako spíš za fakt, že ho nemůže mít každý. Kupujete si vstupenku do „klubu“.
Nebo si vezměte třeba zlato. Jde o chemicky odolný, dobře kujný kov. Vznikají z něj krásné šperky a také výborně funguje jako polovodič v čipech. Nakupují ho i státní centrální banky – jen ta americká jej vlastní přes osm tisíc tun a naše česká okolo dvaačtyřiceti. A proč? Stejně jako diamanty má zkrátka zlato hodnotu danou svým omezeným množstvím.
S vzácností to však může dopadnout všelijak. Víte, že hliník, do kterého si dnes zabalíte třeba svačinu, byl v 18. a 19. století dvakrát dražší než zlato? Chemici jej dokázali extrahovat jen s obtížemi, takže zůstával vyhrazený pouze elitě a například Napoleon III. rezervoval hliníkové příbory pro nejváženější státní návštěvy. Jakmile ovšem metoda extrakce z bauxitu pokročila, ztratil lehký kov téměř veškerou cenu. Podobný vývoj nyní potkal diamanty a jejich umělé protějšky. Více se nejen o výrobě diamantů v laboratořích dozvíte v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.