100+1 zahraniční zajímavost 13/24: Co odhaluje Akropole?
I po více než třech miléniích převyšuje athénská Akropole okolní zástavbu a zůstává symbolem celé západní civilizace. Zůstalo něco neobjeveno?
Vážení čtenáři, letní stoplusjednička je plná poutavého čtení. Společně se podíváme doslova pod povrch athénské Akropole. Od středozemního moře se vydáme i za velkou louži, kde byli reportéři amerického Washington Postu v patách mexickým drogovým kartelům, které rychle rozšiřují své „podnikatelské spektrum“ a zaměřují se nově třeba i na trh s tortillami.
Věříte na nešťastnou 13? Dají se nešťastné dny v roce předvídat a lze se smůle vyhnout? Podobné otázky si lidé kladli už ve starověku. V jednom z největších čínských klášterních komplexů se unikátně snoubí buddhismus, konfucianismus a taoismus. První zábavní park se zrodil zcela spontánně v 16. století v Dánsku. Naopak do muzeí obvykle chodíme za uměním. Některé instituce se však nebojí podivností a vystavují třeba ... hádejte co!
Irák představuje nejvíc zjizvenou zemi Blízkého východu. Jak se tam doopravdy žije? Největší z Šalomounových ostrovů proslul za druhé světové války bitvou mezi spojeneckými vojsky a Japonskem. Nejen primáti zřejmě znají hodnotu věcí a neváhají za poskytnuté služby požadovat náležitou odměnu.
Umělá inteligence brzy přečte naše myšlenky. Máme se bát? Na to odpověď hledají vědečtí reportéři z BBC Science Focus. Ačkoliv se nám dinosauří orgány nedochovaly, dnešní věda již dovede vytvořit alespoň jejich projekce. Vlasy představují silný a elastický materiál, který však navzdory jeho skvělým vlastnostem vyhazujeme. Můžou být budoucností textilu? Rozdáváme radost z poznání už 60 let... nenechte si novou 100+1 ujít!
P. S. Athénská Akropole stála u zrodu první skutečné demokracie. V její blízkosti se odehrávalo vše podstatné: Na sousední skalní vyvýšenině zvané Areios Pagos zasedal soud a v Dionýsově divadle, jež minete cestou vzhůru, se scházeli občané, aby schválili, kam se bude ubírat politika státu.
Athénská demokracie nám však také připomíná, že ačkoliv jde o nejsvobodnější funkční systém vlády, jaký lidé dosud vymysleli, má svá úskalí. Shromáždění občanů, jež mohlo vyhlašovat války i vynést nad kýmkoliv rozsudek smrti, mělo často k moudrým či spravedlivým rozhodnutím daleko. Z odhadovaných 22–50 tisíc oprávněných občanů (přesné číslo neznáme) se jich mohlo k hlasování obvykle dostavit sotva pět tisíc. A přestože ještě neexistovala funkce profesionálního „politika“, mnohé významné osoby pořádaly okázalé slavnosti, jen aby pak obyvatelé víc naslouchali jejich názorům.
O stádním myšlení potom nejlépe vypovídá příhoda, jež se udála během peloponéské války. Když se Athéňané rozhodli napadnout Syrakusy na Sicílii, aristokrat Nikias je nabádal, aby to nedělali. Jednalo se totiž o mocné město, na jehož pokoření by potřebovali mnohem početnější armádu. Jenže shromáždění pouze obratem navýšilo zdroje. Nikias odvětil, že ani to stačit nebude. Ale shromáždění, než aby změnilo názor, přidalo další lidi i plavidla – a jmenovalo Nikia jedním z vůdců loďstva. Výprava potom skončila naprostou katastrofou a téměř všichni zúčastnění při ní zahynuli. Jak je vidět, ani přímá demokracie nezaručuje kvalitní vládu a dobrá rozhodnutí. Více se nejen o athénské Akropoli dočtete v novém čísle 100+1 zahraniční zajímavost.
