Zvířecí jazyky: Liší se nějak přízvuk zvířat z různých koutů světa?
Když člověk překročí hranice své země, obvykle čelí jazykové bariéře. Potýkají se však se stejnou potíží také živočichové?
Jelikož zvířata při vzájemné komunikaci nepoužívají jazyk, ale například pachové signály či feromony, nelze tvrdit, že by jinde „hovořili“ zcela odlišnou řečí. Pokud jde ovšem o jejich zvukové projevy, skutečně se mohou mírně lišit v závislosti na regionu, kde dotyční tvorové žijí – a nejčastěji se to týká ptáků.
Už v roce 1958 například vědci z Cambridge při studiu pěnkav zjistili, že si samci v izolaci nevyvinou tak pestrý „repertoár“: Jejich zpěv postrádá trylkování a různé ozdoby, které se patrně učí kontaktem s jinými příslušníky svého druhu.
TIP: Univerzální jazyk včel: Vědci úspěšně dešifrovali včelí esperanto
Čeští badatelé pak v roce 2016 prokázali, že si strnadi přivezení v 19. století z Anglie na Nový Zéland vytvořili vlastní škálu dialektů, odlišných od jejich evropských kolegů. Podobný objev nedávno ohlásili australští zoologové ohledně netopýřího hvízdání, jež se rovněž liší v závislosti na lokalitě. A již delší dobu víme, že různé populace kytovců vkládají do svých zpěvů unikátní „věty“, charakteristické pouze pro danou skupinu.