Žluté kachničky za volantem: Jak se učí řídit autonomní auta?
Dnes již není pochyb, že budoucnost dopravy spočívá v autonomním řízení. Ještě než ovšem začneme běžně usedat do vozidel, která se budou řídit sama, musí se uskutečnit řada experimentů. A díky vědcům z MIT se do nich zapojují také gumové kachničky
S technologií samočinného řízení se experimentuje už od první poloviny 20. století a v současnosti začínají auta nezávislá na řidičích vozit první pasažéry například v Dubaji. Stále se však jedná o nové, překotně se rozvíjející odvětví, jež trpí dětskými nemocemi.
Havárie jsou u samořídících vozidel mnohem méně časté, než drží-li volant v rukou člověk, přesto vyvolávají vášně: jako letos v březnu, kdy autonomní vůz zabil ženu v Arizoně. Přecházela sice neosvětlený úsek vozovky, v noci a v tmavém oblečení, takže by ji ani běžný řidič neměl šanci spatřit, natož reagovat; auto však mělo být právě na takové situace připraveno – a nebylo. Systém nedokázal chodkyni rozeznat a včas zabrzdit. Fatální incident logicky vyvolal spoustu otázek a vrátil nasazování autonomních vozidel do provozu o krok zpět s tím, že je nutné technologii ještě významně vylepšit.
Nasedat a jedeme
Vývoj samořídících vozů spadá pod obory robotiky a umělé inteligence, které však na první pohled působí extrémně náročně, či dokonce nepřístupně. Výsledkem je, že se o ně zajímá jen hrstka vysokoškoláků – což má za následek chronický podstav vývojářů a specialistů v odvětví, jež se ze všech oblastí lidské činnosti vyvíjí nejbouřlivěji.
V roce 2016 proto v americkém Massachusetts Institute of Technology (MIT) vznikl projekt Duckietown, volně přeloženo „Kachničkov“ – a ze studia robotiky, umělé inteligence a jejich integrace do samočinných vozidel udělal „hru“ přístupnou pro všechny, což má v mladých hlavách podnítit zvídavého ducha.
Základ tvoří vozítka, která inženýři sestrojili z co nejlevnějších součástek a vybavili je kamerou napojenou na jednoduchý programovatelný počítač, díky čemuž se stroje dokážou pohybovat samy. Zvolené materiály, relativní konstrukční jednoduchost a velikost (miniaturní vozítko nepřeváží lidi, nýbrž plastové kachničky) stanovily cenu za kus v přepočtu na 3 300 korun. Karoserie přitom není uzavřená, takže si experimentátor může zařízení upravovat podle vlastních potřeb, případně jej zcela rozebrat a složit jinak.
Postavte si město
Kouzlo Duckietownu spočívá vedle inteligentních autíček samozřejmě v silničním systému, po němž se pohybují. Aby bylo možné simulovat situace z reálného provozu, vznikají pro model velice jednoduché křižovatky či dopravní uzly, které vzdáleně připomínají dětské koberce se vzorem města. Vědci z MIT však podložku navrhli tak, aby fungovala coby stavebnice, a byla tudíž modifikovatelná.
Základem se staly bloky z materiálu podobného cvičebním podložkám v tělocvičnách, z nichž lze vytvořit libovolnou část zástavby – ideálně uzavřený silniční okruh. Na vozovku se posléze rozmístí překážky, jako jsou kužely, zbloudilí obyvatelé Duckietownu nebo cokoliv jiného, čemu by se vozítka měla vyhnout.
Hra na realitu
Ačkoliv jsou autíčka v podstatě primitivní a převážejí kachničky po městech ze stavebnice, přínos „hry“ přesahuje jakoukoliv volnočasovou aktivitu. Aby byly umělá inteligence a vozy, které pohání, bezpečné v reálném světě, nemohou rozlišovat mezi simulací a skutečností. Silniční pruhy, značky, semafory a překážky v cestě musejí brát za všech okolností zcela vážně – tudíž je jedno, jestli se na palubě nachází kachnička, nebo běžná rodina.
TIP: Z očí do očí: Autonomní vozidla Jaguar udržují oční kontakt s chodci
Pro studenty a zájmové organizace je však mnohem přístupnější, nemusejí-li experimentovat s technologiemi za miliony. Startovací balíček s jedním vozítkem a menší městskou stavebnicí vyjde v přepočtu na osm tisíc korun. Model si tak mohou objednat vysoké školy i zájmové instituce po celém světě: V současnosti již kachničky ve výuce používá desítka univerzit, kde díky nim získalo titul v oboru na 700 studentů.
V srpnu dokonce probíhala crowdfundingová kampaň, která nákup vozítek a vybavení dál usnadňovala, neboť nabízela speciální balíčky za velmi rozumné ceny. Duckietowny se zkrátka šíří světem – a je velmi pravděpodobné, že až se jednou ulicemi opravdu rozjedou autonomní vozy, k jejich bezpečnosti velkou mírou přispějí právě gumové kachničky.
