Vyznamenání finských rytířů: Kdo byli nositelé prestižního Mannerheimova kříže?
Výkony armády ze země tisíce jezer v boji s mnohem silnějším nepřítelem byly obdivuhodné. Zahrnovaly přitom i řadu vynikajících individuálních úspěchů. Pro jejich vykonavatele byl určen prestižní Mannerheimův kříž.
Po skončení zimní války, konkrétně 16. prosince 1940, zavedlo Finsko nové vysoké vyznamenání v podobě Mannerheimova kříže, který se stal součástí již existujícího Řádu kříže svobody. Ocenění pojmenované po vrchním veliteli finských ozbrojených sil polním maršálovi Carlu Mannerheimovi mělo dvě třídy, které mohly být uděleny všem vojákům bez ohledu na hodnost. Nositelům náleželo také oslovení „rytíř Mannerheimova kříže“ a od roku 1943 dostávali i finanční odměnu ve výši 50 000 finských marek, což přibližně odpovídalo ročnímu platu poručíka finské armády.
Kříž byl udělován za vynikající projevy odvahy a statečnosti ve střetu s nepřítelem, za dosažení mimořádně důležitých cílů prostřednictvím bojových akcí či za naplánování a provedení úspěšné vojenské operace v době války.
První stupeň pro maršála
Kříž I. stupně, který se nosil na stuze u krku, byl udělen pouze dvakrát. Poprvé jej společně s křížem II. stupně obdržel 7. října 1941 od prezidenta Rista Rytiho sám polní maršál Mannerheim, který tato vyznamenání přijal až poté, co na něj naléhali všichni dosavadní nositelé. Po něm již kříž I. stupně získal 31. prosince 1944 pouze náčelník generálního štábu finské armády generál pěchoty Erik Heinrichs, který už od února 1942 nosil také kříž II. stupně.
Mannerheimův kříž dostávali většinou mladší vojáci, celkem 72 % nositelů mělo v době udělení 35 let nebo méně a pouze sedm oceněných přesáhlo věk 51 let. Drtivou většinu křížů (159) obdrželi příslušníci pozemních sil a pouze 19 se jich dostalo k letectvu a pět k námořnictvu. Kříž byl také jen velmi zřídka udělován posmrtně – stalo se tak pouze v šesti případech.
Vojínům i generálům
Vůbec poprvé byl ale Mannerheimův kříž udělen 22. července 1941, kdy jeho II. stupeň (nošený připnutý na náprsní kapse) obdržel plukovník Ruben Lagus. Krátce po něm, 3. srpna, jej získal také první řadový voják finské armády, a sice vojín Vilho Rättö, který ukořistěnou sovětskou protitankovou puškou vyřadil čtyři nepřátelské obrněnce. Poslední Mannerheimův kříž II. stupně převzal 7. května 1945 podplukovník Viljo Laakso.
Od té doby již toto vyznamenání uděleno nebylo, i když de jure je stále v platnosti. Celkově jej tak (výhradně v období druhé světové války) získalo 191 osob, z toho čtyřem mužům se to podařilo hned dvakrát – pro ně byla určena malá spona v podobě dvou zkřížených maršálských holí, nošená nad samotným křížem. Nejprve se dvojnásobnými nositeli stali 16. října 1944 generálmajor Aaro Pajari a plukovník Martti Aho a poté stíhací esa praporčík Ilmari Juutilainen a kapitán Hans Wind, kteří byli podruhé dekorováni 26. června 1944.
