Vědci zjistili, proč se novoguinejští pištci neotráví vlastním jedovatým peřím
Pozoruhodný pěvec z Papui-Nové Guineje má tělo pokryté peřím, které obsahuje prudce jedovatý batrachotoxin. Vědci odhalili trik, který ptáky před jedem chrání
Pištec černohlavý (Pitohui dichrous) je elegantní černooranžový pták z řádu pěvců. Žije na Papui Nové Guineji a skrývá pozoruhodné tajemství – jak vědci v roce 1992 překvapeně a bolestivě zjistili, peří tohoto ptáka je prudce jedovaté. Pištec se tak stal prvním jedovatým ptákem, kterého jsme kdy objevili.
Peří tohoto pištce i dalších příbuzných druhů ptáků obsahuje silný nervový jed batrachotoxin, který známe například u toxických jihoamerických žab pralesniček. Podobně jako tyto žáby, i pištci si jed nevytvářejí sami, ale získávají ho z jedovatých brouků, jimiž se živí. Batrachotoxin ale patří ke kontaktním jedům, jimiž se lze otrávit pouhým dotykem, jak se přesvědčí každý, kdo se pištce neopatrně dotkne. Jak je možné, že se pištci neotráví vlastním peřím?
Štastná mutace
Odpověď na tuto otázku nedávno hledal tým odborníků, které vedl Knud Jønsson z dánské Kodaňské univerzity. Výsledky svého pátrání vědci zveřejnili ve vědeckém časopisu Molecular Ecology. Batrachotoxin funguje na principu „ochromení“ sodíkových kanálků v buňkách svalové tkáně, které se za normálních okolností podílejí na přenosu nervových vzruchů. Vyřazení sodíkových kanálků z činnosti vyvolává silné křeče a může být i smrtelné.
Jønsson a jeho spolupracovníci přišli na to, že gen pro protein, který vytváří sodíkové kanálky, u pištce zmutoval. V důsledku toho batrachotoxin na pištce nepůsobí a dotyčným ptákům nevadí, že jsou celí pokrytí tímto nervovým jedem. Pro pištce je to pochopitelně ohromná výhoda. Jednak se mohou živit brouky, kteří jsou jinak pro ptáky nebezpeční, a zároveň mohou používat batrachotoxin těchto brouků pro vlastní ochranu před predátory.
TIP: Jak je možné, že se jedovatá zvířata neotráví vlastním jedem?
Zmutovaným genem je SCN4A, což je shodou okolností stejný gen, který zmutoval i u jedovatých pralesniček. Pozoruhodné ale je, že zmutoval jiným způsobem. Jde o pěkný příklad konvergentní evoluce, kdy stejný znak vznikl u různých skupin organismů, v tomto případě u pěvců a žab, odlišným způsobem.
