Vědci objevili světélkující ostrouny: Bioluminiscence jim zřejmě usnadňuje lov
Belgičtí a novozélandští vědci objevili u východního pobřeží tři druhy světélkujících ostrounů - paryb, připomínajících menší žraloky
Schopnost bioluminiscence, tedy produkce viditelného světla chemickou reakcí živých organismů, je mezi zástupci živočišné i rostlinné říše dobře známá. Zřejmě nejznámějším světélkujícím zástupcem jsou světlušky, brouci z nadčeledi Elateroidea, stejnou dovedností se ale mohou pochlubit někteří kovaříkovití, mouchy, medúzy, ryby nebo třeba houby a mechy.
Aktuální objev světélkujících ostrounů je ale prvním, kdy byla tato schopnost zaznamenána u světlouna Bonnaterrova (Dalatias licha), světlouna svítivého (Etmopterus lucifer) a světlouna jihoamerického (Etmopterus granulosus). Již dříve byla stejná schopnost popsána u světlouna pestrého (Etmopterus splendidus) a světlouna trnitého (Etmopterus spinax).
Světélkující predátoři
Světloun Bonnaterrův je navíc nyní největším známým obratlovcem produkujícím světlo. Tato paryba obývá temné hloubky okolo 200 až 600 metrů pod hladinou a může dorůstat délky až 1,8 metru. Jde o samotářského predátora, který se živí většími i menšími druhy ryb, hlavonožci a korýši, nebojí se ale zaútočit ani na žraloky větší, než je on sám.
Vědci se domnívají, že světlouni, zejména pak světloun Bonnaterrův, který na rozdíl od ostatních dvou druhů prakticky nemá přirozené predátory, používají svou schopnost zářit převážně k osvětlení mořského dna při lovu. Jde ale pouze o nepotvrzenou teorii.
Všechny tři studované druhy obývají prostor od 200 do 1 000 metrů pod hladinou, jenž je označován jako „zóna soumraku“. Jde totiž o maximální hloubku, kam dosvítí sluneční záření. Dotyčné druhy čelí prostředí, kde se nemají jak skrývat, proto podle vědců mohou své záření využívat i jako kamufláž.
TIP: Téměř jako na Pandoře: Švédské pobřeží rozzářil luminiscenční písek
Světlo světlounů vychází z devíti fotoforů – zvláštních orgánů umístěných například na bocích, břiše, reprodukčních orgánech či na ocasních a hrudních ploutvích. Tato místa světlounova těla, zvláště jsou-li umístěna na břiše, účinkují podobně jako svit slunce přicházející ze shora. Silueta ryby při pohledu ze spodu pak zcela zanikne. Jinými fotofory dávají světlouni najevo, že jsou připraveni se pářit.
