Torpor, hibernace a kryptobióza: Dlouhý zimní spánek není výsadou jen medvědů
Krizové situace řeší živočichové buď tím, že před nimi utečou, nebo se jim pokusí vzdorovat. Únikovou strategii volí například tažní ptáci, kteří odlétají před příchodem zimy do oblastí, kde vládnou příhodnější podmínky. K obranným reakcím patří také omezení látkové výměny a úzkostlivé šetření živinami a energií.
Někteří živočichové upadají do krátkodobého stavu omezené aktivity, při němž snižují celkovou úroveň metabolismu. Tento přechodný stav se označuje jako torpor. Upadají do něj většinou drobní živočichové, kteří nemají v těle dostatečnou energetickou rezervu a do problémů by je dostal třeba i noční pokles okolních teplot.
Torpor, hibernace a kryptobióza
Ze savců upadají do torporu někteří hlodavci a hmyzožravci. Mezi ptáky je noční torpor častý u kolibříků. Hibernací se živočichové vypořádávají s dlouhodobě nepříznivými podmínkami, především pak s mrazivými zimami, kdy by jen těžko sháněli potravu. Například sysel přibere na podzim 60 % tělesné hmotnosti, přičemž jen 17 % z toho připadá na svaly. Zbytek uloží do těla ve formě tukových zásob. Většina zimních spáčů sníží svou tělesnou teplotu z nějakých 36 °C na 2 až 3 °C. Sysel Parryův (Spermophilus parryii) z americké Arktidy si udržuje teploty těsně nad nulou jen v mozku a v krku. Teplota jeho končetin může klenout k -3 °C.
Zimní spáči omezí i dýchání a srdeční tep a celkový metabolismus stlačí na jedno procento úrovně typické pro plnou životní aktivitu. Po celou dobu zimního spánku jsou odkázáni na tělesnou zásobu tuku. Nepřijímají potravu ani tekutiny, nevylučují trus ani moč.
Ještě důkladněji se chrání před nepříznivými podmínkami drobní bezobratlí živočichové, jako jsou hlístice, želvušky nebo vírníci ze skupiny pijavenek. Ti dokážou své tělo odvodnit a následně přežívat po velmi dlouhou dobu s metabolismem stlačeným na absolutní nulu. Jakmile se dostanou do příhodnějších podmínek, z tohoto stavu, tzv. kryptobiózy, rychle procitnou. Ve stavu naprosto utlumeného metabolismu vydrží neuvěřitelně dlouhou dobu. Nedávno byly ve věčně zmrzlé půdě na březích sibiřské řeky Kolymy objeveny pravěké hlístice, které přečkaly bez úhony v kryptobióze 42 000 let. V laboratorních podmínkách rychle obživly a začaly se čile rozmnožovat.
