Tajemství dlouhověkosti žraloků grónských

Žralok malohlavý (Somniosus microcephalus), někdy označovaný i jako žralok grónský, žije v severních mořích, především kolem Grónska a Islandu. Jde o obratlovce s nejdelší známou délkou života. Tato v dospělosti více než šest metrů dlouhá a až tunu vážící paryba se dožívá okolo 270 let, přičemž předpokládaná maximální délka jejich života může být až dvojnásobná.

Právě dlouhověkosti žraloka malohlavého se věnuje doktorand Manchesterské univerzity Ewan Camplisson. Podle dřívějších studií dlouhověkost žraloků malohlavých souvisí s chladným prostředím a úsporným životním stylem, v němž se tito tvorové pohybují. Teď se ale ukazuje, že faktory ovlivňující jejich vysoký věk jsou mnohem složitější.

Tajemství dlouhověkosti

Camplisson a jeho tým změřili metabolickou aktivitu vybraných enzymů, které získali ze tkání žraloků různého věku a z různých míst. U naprosté většiny obratlovců se aktivita enzymů během života mění a obvykle během stárnutí klesá. Camplisson s kolegy ale zjistil, že metabolismus žraloka malohlavého s věkem nezpomaluje. Podle nich by to mohlo hrát klíčovou roli v jeho dlouhověkosti. Potvrzuje to hypotézu, že tito žraloci nestárnou jako běžní obratlovci.

Výsledky výzkumu, které badatelé prezentovali na výroční konferenci Společnosti pro experimentální biologii začátkem července v Praze, rovněž ukazují, že enzymy žraloka malohlavého jsou aktivnější při vyšších teplotách. Zdá se tedy, že tento žralok není speciálně přizpůsobený polárnímu prostředí.

Studiu žraloků malohlavých se Ewan Camplisson hodlá věnovat i nadále. Ve světě s rychle se měnícím klimatem jsou podle něj tito dlouhověcí tvorové obzvláště zranitelní. Samice žraloků malohlavých pohlavně dospívají až ve zhruba 150 letech a měnící se prostředí pro ně znamená i méně prostoru k přizpůsobení. Výzkum by ale mohl přinést i užitečné poznatky pro medicínu, zejména pokud jde o kardiovaskulární zdraví.