Symbol moderního terorismu: Životní příběh Usámy bin Ládina (2)
K zásadnímu zlomu v životě Usámy bin Ládina došlo v roce 1979, kdy sovětská vojska vtrhla do Afghánistánu. Tehdy 22letý mladík se připojil k první vlně dobrovolníků, kteří se rozhodli se zbraní v ruce vystoupit proti agresorovi a vyrazili do Pákistánu
S dalšími radikály začal pod ochranou tamější vlády a amerických tajných služeb budovat síť výcvikových táborů pro mudžahedíny. Už tehdy se Usáma setkal s Abdulláhem Júsufem Azzámem – sunnitským teologem nazývaným „otec globálního džihádu“, který měl jeho směřování výrazně ovlivnit. Navázal též přátelství s generálem Hamidem Gulem – generálem pákistánské armády a šéfem tajné služby ISI. Právě její instruktoři v bin Ládinem vystavených táborech učili mudžahedíny ovládat zbraně i taktické postupy.
Předchozí část: Symbol moderního terorismu: Životní příběh Usámy bin Ládina (1)
V dalších letech bin Ládin zúročil znalosti nabyté na vysoké škole a založil agenturu Maktab al-Chidamat, která z celého arabského světa získávala peníze, zbraně i dobrovolníky a dopravovala je do Afghánistánu. Z Usámova dědictví se platily letenky a ubytování pro budoucí bojovníky, stejně jako administrativní náklady. Vzniklá síť kontaktů se měla stále vlivnějšímu džihádistovi v budoucnu hodit při budování organizace al-Káida.
Mezi roky 1986–1987 zřídil bin Ládin na východě Afghánistánu základnu pro několik desítek vlastních arabských bojovníků. Jeho muži pak odtud podnikali výpady proti Sovětům a rovněž sám velitel se zapojil do bojů. Přes nízký strategický význam pronikly Usámovy akce do arabských novin a udělaly z něj v očích souvěrců hrdinu.
Zrození al-Káidy
V roce 1988 došlo mezi bin Ládinem a dalšími radikály k roztržce. Zatímco ostatní chtěli vytvořit nadnárodní muslimskou legii, Usáma hodlal ustavit čistě arabské útvary. Společně s Azzámem a dalšími věrnými si proto založil vlastní organizaci al-Káida (česky Základna). Za datum jejího zrodu se většinou označuje 11. srpen 1988, kdy se oba muži dohodli na spolupráci s vůdci Egyptského islámského džihádu.
Moskva už v té době zahájila stahování vojsk z Afghánistánu, a tak nová organizace měla po jejich odchodu rozšířit svatou válku i za hranice. Bin Ládinův vklad spočíval v penězích a kontaktech, Islámský džihád přislíbil na základě dosavadních zkušeností zefektivnit metody boje proti nevěřícím.
Po odchodu Sovětů v únoru 1989 se bin Ládin vrátil do rodné Saúdské Arábie, kde se mu dostalo ovací coby válečníkovi džihádu. O jeho arabské legii se hovořilo jako o mocné síle, která pokořila východní supervelmoc. V následujících měsících však se znechucením sledoval novou vlnu násilí mezi afghánskými kmeny.
Král se nekritizuje!
Další zvrat v bin Ládinově osudu přišel s iráckou invazí do Kuvajtu roku 1990. Tato událost dostala saúdskou královskou rodinu do nezáviděníhodné situace, neboť vojska Saddáma Husajna se ocitla v těsné blízkosti společných hranic. Bagdádský diktátor vyzýval k mezinárodnímu panarabismu, což v Saúdské Arábii vzedmulo vlnu protivládního odporu.
Bin Ládin se stavěl proti přijetí pomoci od nevěřících Američanů, kteří by svou přítomností v jeho očích znesvětili muslimskou půdu. Nabídl králi Fahdovi, že obranu zajistí se svou arabskou legií, jenže monarcha odmítl a povolil západní koalici vstup do země. Rozzuřený bin Ládin začal saúdský režim otevřeně kritizovat za „spiknutí se sionisticko-křižáckou aliancí“, za což se ho Fahd pokusil umlčet. Ještě nedávno oslavovaný mudžahedín si zachránil kůži útěkem do Afghánistánu.
V súdánském exilu
Bin Ládinovu „dítěti“ al-Káidě se naopak dařilo a v tajnosti šířila své aktivity v mezinárodním měřítku. Přesvědčit se o tom mohla i FBI, jež v listopadu 1990 vtrhla v New Jersey do bytu jednoho z jejích spolupracovníků. Agenti nalezli četné důkazy teroristických spiknutí včetně plánů vyhodit do vzduchu několik newyorských mrakodrapů.
Pokračování: Symbol moderního terorismu: Životní příběh Usámy bin Ládina (3) vychází v neděli 14. června
Šlo o první doklad toho, že al-Káida hodlá útočit i mimo muslimské země. Samotný bin Ládin se mezitím stále negativně vyjadřoval na adresu rijádského režimu. Zároveň usiloval o ukončení občanské války v Afghánistánu – kupříkladu tlačil na jednoho z velitelů Gulbuddína Hekmatjára, aby se místo sledování vlastních zájmů spojil s ostatními mudžahedíny. Když ani jedna z jeho snah nedošla naplnění, raději se stáhl do súdánského exilu.
