Sovětská stíhačka MiG-21: Ocelový hřebec rudého letectva (3)
Na podzim 1973 tvořily stíhačky MiG-21 mnoha různých verzí páteř letecké výzbroje arabských zemí, které se chystaly napadnout Izrael. Egypt jich měl přibližně 210, Sýrie asi 200 a další desítky jich tvořily součásti expedičních sil Alžírska a Iráku. Dne 6. října 1973 tato koalice zahájila během svátku Jom kipur překvapivý útok. Arabské migy v prvních dnech kryly bitevní letouny, intenzivně útočící na pozemní cíle.
Nad frontou docházelo k mnoha leteckým soubojům, během kterých piloti „jednadvacítek“ nárokovali 61 sestřelů (tento počet je pravděpodobně značně nadhodnocený). Utrpěli však také drastické ztráty (přesná čísla nejsou známa, ale půjde o několik desítek), kvůli kterým museli Sověti začít arabským státům posílat letouny narychlo stažené od vlastních jednotek.
V tomto konfliktu MiG-21 nepotvrdil svou výbornou pověst z Vietnamu. Vinu na tom ale neměla kvalita stroje, ale špatný výcvik a morálka arabských pilotů. Přesto během arabsko-izraelských válek v 60. a 70. letech dosáhlo na status stíhacího esa s tímto typem pět egyptských a sedm syrských pilotů.
Ve druhé polovině 70. let už začal MiG-21 pomalu zastarávat, když ale vypukla v červnu 1982 válka v Libanonu, tvořil stále důležitou součást syrské výzbroje. Proti o generaci novějším izraelským F-15 a F-16 neměly mnoho šancí a sami Syřané přiznávají ztrátu 37 vlastních strojů proti dvěma sestřelům a dalším 15 pravděpodobným. Izraelci ale udávají, že nejtěžší poškození jejich F-15 za celou válku způsobila „jednadvacítkou“ vypálená raketa R-60. Mohutný dvoumotorový stroj ale vydržel a pilot ho dotáhl na jeden motor až domů.
Na naší obloze
Letoun vyráběný v obrovských sériích se stal také páteří výzbroje států Varšavské smlouvy. Od roku 1961 přebíralo naše letectvo MiGy-21F-13 vyrobené v SSSR a Aero Vodochody zahájilo jejich sériovou produkci v roce 1963. První československý sériový kus letectvo převzalo na podzim příštího roku. Výroba dala celkem 195 strojů a skončila v létě 1972. Poslední z nich dolétaly až v roce 1991. Ze SSSR bylo v letech 1964–1965 dodáno 39 přepadových letadel MiG-21PF vybavených radiolokátorem. Do Československa v roce 1966 dorazily i stroje vylepšené verze PFM, naše letectvo jich převzalo 50 kusů. V letech 1971–1975 přišly ze Sovětského svazu 102 stroje u nás poslední provozované stíhací verze MiG-21MF. Ty mohly operovat i jako stíhací bombardéry a nést nejen pumy do 500 kg, ale i raketové bloky UB-16 pro 57mm neřízené rakety. Posledních šest strojů prošlo zástavbou nové avioniky na verzi MFN po vstupu České republiky do NATO a dolétaly až v létě 2005.
Mnohem dramatičtější ale byla služba těchto strojů v jiných oblastech světa. Používaly je mezi lety 1977 a 1978 i obě strany konfliktu mezi Somálskem a Etiopií, takže se tyto stroje několikrát utkaly mezi sebou navzájem. Poměrně značné množství „jednadvacítek“ měl ve výzbroji i Irák, když v roce 1980 zahájil osmiletou válku se sousedním Iránem. Podle značně neúplných informací jejich piloti nárokovali 43 vzdušných vítězství.
Poslední vzdušné vítězství?
Jedním z největších uživatelů „jednadvacítky“ se stala Indie. Létaly zde od začátku 60. let a společnost Hindustan Aeronautic jich vyrobila 657 kusů. Zúčastnily se několika konfliktů se sousedním Pákistánem a ještě 10. srpna 1999 dva jejich piloti sestřelili Breguet 1150 Atlantic pákistánského námořnictva. Několik desítek MiG-21bis se zde také na přelomu tisíciletí dočkalo modernizace mimo jiné v podobě nové avioniky od francouzské firmy Sextant Avionique. Modifikace dostala označení Bison a do ledna 2006 prošlo touto omlazovací kúrou 94 strojů indického letectva.
Jeden z vojenských analytiků o stroji uvedl: „MiG-21 Bison je letoun 3+ generace a neměl by být zaměňován se sovětskými MiGy-21. Ve vzdušném boji záleží na tom, jak dobře pilot využívá vlastnosti stroje i své schopnosti k vítězství.“ To se brzy ukázalo jako pravdivý odhad. Dosud úplně poslední vítězství totiž získal Abhinandan Varthaman, který 27. února 2019 odstartoval na poplach proti pákistánským stíhačkám F-16, o generaci mladším. Na jednu údajně odpálil raketu R-73, která prý cíl zničila. Pak ale sám dostal zásah řízenou střelou AIM-120 vypálenou F-16 a musel se katapultovat na pákistánské straně. Po návratu ze zajetí obdržel vyznamenání a byl mu potvrzen sestřel, Pákistánci však žádnou ztrátu dosud nepřiznali.
Do modernizace letounů se pustili i jinde ve světě: rumunská společnost Aerostar ve spolupráci s izraelskou Elbit Systems na začátku 90. let představila variantu MiG-21-2000. Dostala nový průhledový a multifunkční displej v kokpitu a původní radar nahradil typ EL/M-2032. Mohl také používat řízenou protiletadlovou i protizemní munici. Pro potřeby rumunského letectva bylo do dubna 2003 zmodernizováno celkem 110 letadel na standard označovaný jako LanceR, k jejich vyřazení došlo v květnu 2023. Původní „jednadvacítky“ ale zůstávají ve službě ještě v dalších zemích. Patrně velké množství jich má KLDR, Kuba nebo Sýrie, ale létají také třeba v Súdánu, Jemenu nebo Zambii. Není proto vůbec vyloučené, že se v aktivní službě dočkají výročí tři čtvrtě století od vzletu prvního prototypu Je-4 v červnu 1955.
