Sergej Vojcechovský: Odstraněný generál
Jan Šverma volal v roce 1936 po „odstranění fašistických generálů, Medků a Vojcechovských“ z československé armády. Jeho sovětští soudruzi z kontrarozvědky SMĚRŠ ho v případě Vojcechovského vyslyšeli
Československý generál ruské národnosti Sergej Vojcechovský (1883–1951) figuroval na předních místech seznamů sovětských bezpečnostních orgánů, které s postupující Rudou armádou pročesávaly koncem druhé světové války země střední a východní Evropy. Sovětská komanda zde mimo jiné pátrala po bojovnících proti bolševikům z dob občanské války. S carským velitelem, důstojníkem československých legií a antikomunistou Vojcechovským, měli rudí páni nad polovinou Evropy mnoho nevyřízených účtů.
Hořké osvobození
Druhý den pražského povstání, v neděli 6. května 1945, byl Vojcechovský za nepříliš jasných okolností odveden dvěma ozbrojenci Revolučních gard ze svého bytu v Konviktské ulici na Starém Městě. Dne 12. května 1945 byl propuštěn z Pankráce, údajně po intervenci blízkého přítele z legií generála Mikuláše Číly u předsedy vlády Zdeňka Fierlingera. Ten jako bývalý legionář souhlasil se slovy: „To se rozumí, nejsme žádné gestapo.“ Ovšem ještě téhož dne byl Vojcechovský zatčen znovu, tentokrát sovětskou kontrarozvědkou SMĚRŠ. Hypotéza o koordinaci sovětských a československých orgánů je uvěřitelná, Sověti se mohli obávat, že Vojcechovský zamíří k Američanům tak, jako předtím jeho syn Jiří s rodinou. Zřejmě ještě v květnu byl československý občan Vojcechovský za trpného mlčení pražských ministerstev deportován přes internační tábor NKVD ve slezské Ratiboři do Lefortovské vazební věznice v Moskvě.
Mizející stopa
Proti aroganci sovětských vítězů se mezitím přece jenom pozvedlo pár hlasů. Divizní generál Bohumil Boček prosil o zakročení u velvyslance SSSR, „aby ti, kdož byli zajištěni, byli bez odkladu vydáni čs. bezpečnostním orgánům“. Místní národní výbor pro Prahu vystavil Vojcechovskému dobrozdání o národní spolehlivosti, koncem srpna 1945 hledali důstojníci 1. čs. samostatné tankové brigády Vojcechovského v Ratiboři a přímluvné dopisy napsaly i generálova manželka Margarita a družka Sofie Navarová, která se dokonce vydala Sergeje hledat do hlavního stanu maršála Koněva ve Vídni. Intervence mířily na ministerstva vnitra, zahraničí a obrany, kde však měli Sověti mocného spojence – loajální české komunisty. Vojcechovský byl už 15. září 1945 v nepřítomnosti odsouzen Zvláštní poradou NKVD za účast v protisovětské organizaci na deset let do Gulagu. Zemřel uprostřed tajgy v neděli 7. dubna 1951 v necelých šedesáti osmi letech.
