Rychlovlaky bez lidí: Koronavirová krize tvrdě zasáhla i japonskou dopravu

Část tokijského nádraží, odkud vyjíždějí regionální vlaky, představuje v těchto dnech pouhý stín své dřívější podoby. Obvyklé davy zmizely a zbyly jen hrstky lidí, kteří při čekání na spoj bloumají v obchodech mezi regály s krabičkovými obědy. „Z vlaku vídám vystupovat víc uklízečů než pasažérů,“ tvrdí Taro Aoki, jenž na nádraží dohlíží na osmnáct fastfoodových prodejen. „Dřív si lidé obědový box vybírali co nejrychleji, aby si mohli stoupnout do fronty. Teď nemají kam pospíchat.“

Miliardové ztráty

Koronavirus nesrazil na kolena pouze leteckou dopravu. V této části roku obvykle mnozí obyvatelé japonské metropole usedají do vlaku a odjíždějí si na venkov užít krásy podzimu. Nyní má však pomyšlení na výlet málokdo a změnou nálady ve společnosti trpí i rychlovlaky (viz Nejrychlejší ze všech). East Japan Railway Co. a West Japan Railway Co. – dva největší dopravci, co se počtu prodaných jízdenek týče – předvídají nejhorší ztráty od privatizace dráhy v roce 1987. Firma East JR očekává přepočtený propad 92,5 miliardy korun, zatímco loni byla bezmála 44 miliard „v plusu“. West JR hrozí ztráta 52,8 miliardy. 

Z fotek na internetu je vidět, jak děsivě prázdné japonské rychlovlaky jsou. „Takhle to vypadá i poté, co cena lístků spadla na polovinu,“ napsal na sociální síť Twitter cestující z paluby vlaku East JR. „Po odjezdu ze stanice Morioka je tu úplně mrtvo,“ dodal z trati vedoucí do prefektury Iwate na severovýchodním pobřeží Honšú. Zdecimovaný domácí cestovní ruch se pokoušela ustálit kampaň Go To, na jejímž základě klesla až o polovinu cena nejen vlakové dopravy, ale i noclehů v hotelích či vstupenek na různé atrakce. Tokio do slevového šílenství původně nespadalo, jenže v září si vážnost situace vyžádala zlevnění i tam. 

Není cesty zpět 

Jelikož ovšem počty nakažených v zemi rostou a lidé ve strachu nejezdí na dovolené ani na výlety, označili někteří politici zmíněnou kampaň za selhání. Další se nechali slyšet, že pokud se bude podporovat turismus, nemoc se rozšíří rychleji. Mnozí z těch, kdo někam cestovat chtějí či musejí, navíc raději usedají do vlastního vozu, aby se vyhnuli kontaktu. „Návrat do předcovidové éry již zřejmě není možný,“ myslí si Jošitaka Watanabe, vedoucí marketingového oddělení firmy East JR. 

Počet pasažérů využívajících jejích služeb klesl během letošního srpna o 74 % oproti srovnatelnému období loni. Slevy, jež East JR bez ohledu na kampaň Go To nabízela právě již v srpnu, využilo k 25. září na 300 tisíc zájemců. A počítá se s tím, že do března 2021 po nich sáhne až milion Japonců. Poloviční cenovka vzbuzuje zájem bez ohledu na trasu vlaku. Nicméně s nízkými tržbami a fixními náklady na provoz souprav se dopravci ze ztrát nedostanou ani po pandemii – alespoň podle analytika Hirošigeho Muraoky z Nomura Research Institute.

V prázdných čajovnách

Společnost Central Japan Railway Co. oznámila ke konci fiskálního roku 31. března přepočtený zisk 144,3 miliardy korun. Momentálně však také nabízí celodenní cestovní balíčky za polovinu. Její rychlovlaky míří i do Kjóta, centra japonských tradic proslulého svými chrámy, svatyněmi a zahradami. Přesto tam letos v červenci zavítalo o 99,8 % méně zahraničních turistů než loni a téměř nule se jejich počet blížil i následující tři měsíce. Domácí návštěvníci pak „spadli“ na polovinu. 

„Naši sousedé své podnikání buď zavřeli, nebo zkrachovali,“ líčí Mari Koike, která v Kjótu vede hotel. „Lidé jednoduše hromadně zrušili své rezervace.“ Jednu z cest, jak zabránit obrovským ztrátám, představuje podle East JR expanze do jiných odvětví: V úvahu připadá například dovážková služba, jež by zákazníkům doručovala místní pokrmy a speciality jako hrozny, hrušky či ryby. 

TIP: Velká migrace bez diváků: Pandemie koronaviru sráží Afriku na kolena

Gejša Jui Muranuši pracuje v kjótské luxusní zábavní čtvrti Gion a plánovala celý červen jezdit vlakem do Tokia, aby tam vystupovala na nejrůznějších akcích během příprav na letní olympiádu. Hry se však nakonec odkládají na příští rok. „Všechny mé zakázky v Tokiu byly zrušeny,“ tvrdí Jui. „Navíc lidé z vedení firem už skoro ani nechodí do čajoven. Jsem šťastná, když mám aspoň jednoho zákazníka denně.“