Ryby s vlastním světlometem: Účinný plášť neviditelnosti před predátory

První podrobná studie vzácného světlouna pestrého (Etmopterus splendidus) z řádu ostrounů ukázala, že tyto ryby nejen svítí ve tmě, ale dokážou si pomocí světelných efektů vytvořit jakýsi „plášť neviditelnosti“, který je skryje před predátory. Světlo vychází z devíti fotoforů – zvláštních orgánů umístěných například na bocích, břiše, reprodukčních orgánech či na ocasních a hrudních ploutvích. Tato místa světlounova těla, zvláště jsou-li umístěna na břiše, účinkují podobně jako svit slunce přicházející ze shora. Silueta ryby při pohledu ze spodu pak zcela zanikne. To se světlounům hodí zvláště ve chvílích, kdy pod nimi proplouvají predátoři s očima umístěnýma na vrchu hlavy. Světlo vycházející z břišních partií jim znemožní případnou kořist spatřit, a tak plují, netuše, že potenciální kořist mají na dosah. Jinými fotofory dávají světlouni najevo, že jsou připraveni se pářit.

Podle vedoucího studie Juliena Claese z Katolické univerzity v Lovani je činnost fotoforů řízena pravděpodobně nervovou soustavou a hormony. Zdá se, že luminiscenci začali světlouni používat v době, kdy obývali hluboké vody – tedy před 65 až 75 miliony let v období křídy. Dnes se světlouni vyskytují v hloubce 200 až 1 000 metrů, kde je stále velmi málo světla. Podobný vývoj zaznamenal také světloun trnitý (Etmopterus spinax), jenž má se světlounem pestrým mnoho společných znaků, včetně umístění fotoforů. Claes z toho vyvozuje, že luminiscence se u těchto živočichů musela vyvinout ještě před tím, než se jejich vývojové větve rozdělily. „Bohužel je bioluminiscence záležitostí měkkých tkání, a tak je v podstatě nemožné najít pro ni fosilní důkazy,“ říká Claes.