Operace Takur Ghar (2): Spojenecká elita proti Tálibánu
Takur Ghar, hora v afghánském údolí Šahí Kot, se v březnu 2002 stala dějištěm krvavé bitvy. Rutinní průzkumná mise se zde během chvíle změnila v boj hrstky elitních amerických vojáků proti přesile odhodlaných a dobře zakopaných afghánských partyzánů
Dva americké vrtulníky vzlétly těsně před půlnocí 3. března 2002, brzy se ale musely vrátit kvůli zpožděnému náletu bombardérů B-52. Druhý start překazila porucha jednoho z chinooků, ke svému cíli tak oba týmy vyrazily až po druhé hodině ranní. Velitel týmu Mako 30 Britt Slabinski si uvědomil, že vzhledem ke zpoždění nestihne vrchol dosáhnout před rozedněním, požádal proto Trebona o odložení výsadku.
Předchozí část: Operace Takur Ghar (1): Spojenecká elita proti Tálibánu
Na vrchol
Dočkal se ale zamítavé odpovědi. Pod časovým tlakem se tedy rozhodl k radikálnímu řešení a instruoval piloty Razoru 03, aby jeho tým vysadili přímo na vrcholku Takur Gharu. Krátce před příletem Razoru 03 přelétl nad horou letoun AC-130, jehož osádka vrcholek prozkoumala svými senzory a nenalezla žádné známky přítomnosti nepřítele. Ve skutečnosti ale vrchol hory držela skupina minimálně deseti ozbrojenců ukrytých ve dvojici maskovaných bunkrů. Sami piloti chinooku si těsně před dosednutím povšimli čerstvých stop ve sněhu a dalších neklamných známek lidské přítomnosti, to už ale bylo pozdě.
Během několika vteřin se vrtulník ocitl v ničivé křížové palbě z ručních zbraní, velkorážného kulometu DŠK a raketometů RPG-7. Stroj proděravěly desítky zásahů, největší škodu ale napáchaly čtyři granáty RPG, které způsobily požár na palubě, zničily jeden z motorů a vyřadily palubní zdroj elektřiny. Když pak pilot trhl řízením ve snaze stroj dostat pryč z palebné zóny, kulometčík týmu Mako 30, Neil Roberts ztratil rovnováhu a vypadl otevřenou nákladovou rampou ven. Pilotům se podařilo helikoptéru ještě několik kilometrů udržet ve vzduchu, než nouzově přistáli asi sedm kilometrů od hory. Až tehdy Slabinski zjistil, že jeden člen týmu chybí.
Poslední Robertsův boj
Slabinski se ihned rádiově spojil s dvojicí letounů AC-130, volací znaky Grim 32 a Grim 33. První jmenovaný letoun dostal instrukce prozkoumat vrcholek Takur Gharu a Robertse nalézt, zatímco druhý AC-130 měl kroužit nad vrakem vrtulníku a chránit jej před případným útokem tálibánců. Nedlouho poté pak tým i osádku vrtulníku vyzvedl další chinook. Slabinski se snažil získat povolení k okamžitému opakování výsadku na Takur Gharu, dostal ale zamítavou odpověď a vrtulník tým Mako 30 transportoval zpět do Gardézu.
Informace o tom, co se mezitím dělo na vrcholku hory, známe jen na základě svědectví o údajně existujícím záznamu z kamer Grimu 32. Podle něj Roberts pád přežil a aktivoval svůj IR maják, ihned jej ale začali obkličovat tálibánci. Kvůli malému dosahu rádia se Roberts nemohl spojit se svým týmem a nad ním kroužící Grim 32 neměl vinou nedorozumění správnou rádiovou frekvenci. Osádka letounu tak mohla jen bezmocně sledovat, jak Roberts, vyzbrojený pouze svou osobní zbraní a několika granáty, téměř hodinu vzdoruje přesile tálibánců, než jej jedna z kulek vážně ranila a on ztratil vědomí. Krátce poté ho pak tálibánci popravili střelou do hlavy.
Marná snaha
Tým Mako 30 se mezitím v Gardézu zbavil nyní již nepotřebného vybavení a na palubě chinooku s volacím znakem Razor 04 vyrazil zpět k Takur Gharu s úkolem Robertse nalézt a zachránit. Polní základna v Gardézu ale nedisponovala vybavením pro doplňování pohonných hmot, vrtulník proto neměl dostatek paliva na výsadek v původně plánované přistávací zóně a musel opět zamířit přímo nad vrcholek. Piloti chinooku tak opět čelili husté palbě, tentokrát ale výsadek dopadl úspěšně. Tálibánci si nejprve amerických vojáků nepovšimli, tento klid ale neměl dlouhého trvání.
TIP: Hon na arciteroristu: První pokusy o zneškodnění Usámy bin Ládina
Aniž by to Slabinského muži tušili, dostali se přímo na mušku dvojice partyzánských bunkrů, jejichž osazenstvo během mžiku zasypalo sealy kulometnou palbou. Během dvacetiminutové přestřelky Američané dokázali jeden z bunkrů vyčistit, krátce poté ale utrpěli tři členové týmu vážná zranění a Slabinski neměl jinou možnost než své vojáky stáhnout mimo vrcholek. Na místě zanechal radistu týmu, technického seržanta Johna Chapmana, který byl zasažen při útoku na bunkr a nejevil známky života. Krátce poté Slabinski kontaktoval základnu v Bagrámu a požádal o okamžitou pomoc.
Dokončení: Operace Takur Ghar (3): Spojenecká elita proti Tálibánu
