Obrácené role predátorů: Když se z lovce stane kořist

Pro ropuchu zelenou je mnohonásobně menší larva střevlíkovitého brouka z rodu pestřeců zdánlivě snadným úlovkem. To je ovšem jen zdání. O několik desítek minut později se z útočící žáby stává oběť.

17.07.2024 - Jaroslav Petr



Malá ropucha zelená obezřetně pátrá po něčem k snědku. Ve vlhkém přítmí pod kamenem ji zaujala broučí larva, která se nedá přehlédnout. Nejenže se neukrývá, dokonce na sebe upozorňuje neustálým pohybem tykadel a háčkovitých čelistí. Mává jimi na všechny strany, jako kdyby hlásala: „Haló, tady jsem!“

Žába vystřelí na kořist svůj dlouhý lepivý jazyk. Larva reaguje rychlým protivýpadem, při kterém se ropuše zakousne do hlavy. Rozhodně se nehodlá nechat jen tak spolknout a usilovně se brání. Žába si cpe larvu přední nohou do tlamy, ale kořist se odmítá podvolit. Sevření jejích čelistí ani na okamžik nepolevuje.

Vytrvalý protivník

Zápas s mnohem menší kořistí má nečekaný vývoj. Ropucha nakonec upouští od snah larvu spolknout a zoufale usiluje o to, aby nepříjemného trapiče setřásla. Ani to se jí ale nedaří. Larva dál srdnatě vzdoruje a po chvíli přechází do protiútoku. Zasazuje žábě hákovitými čelistmi řadu těžkých ran a žabímu útočníkovi začíná jít o holý život. Kdyby ropucha mohla, určitě by svůj atak ráda vzala zpět. Na to je však pozdě. Záhy je přemožena a larva se pouští do hostiny. Když nacpaná k prasknutí odlézá do ústraní, zbývá z žáby jen hromádka kostí...

Zápolení žáby s larvou připomíná zápas Davida a Goliáše a larva vítězí díky dokonalé strategii. S výjimkou vábících pohybů tykadel a čelistí se nehýbe, ale je v dokonalém střehu. Na žabí útok dokáže bleskově zareagovat, i když rozevření tlamy a vymrštění lepivého jazyka zabere ropuše pouhou desetinu sekundy. Larva se okamžitě zakousne do útočníka a pak prokáže obrovskou výdrž, když odolá všem pokusům o setřesení. Rychlá reakce, hbitost, síla a vytrvalost – to jsou její hlavní zbraně.

Stoprocentní výměna rolí

Žáby běžně konzumují hmyz, včetně brouků a jejich larev a oběti se pochopitelně útokům predátorů brání. V případě dvou druhů střevlíkovitých brouků z rodu pestřeců (Chlaenius), konkrétně Epomis dejeani a Epomis circumscriptus, však nabyla obrana takové účinnosti, že si živočichové vyměnili role. Brouci a jejich larvy vystupují jako lovci a žáby, například ropucha zelená (Pseudepidalea viridis), rosnička Savignyho (Hyla savignyi) nebo skokan Bedriagův (Pelophylax bedriagae), byly vmanévrovány do role kořisti. Epomis circumscriptus loví i mloky skvrnité (Salamandra salamandra) nebo čolky pruhované (Ommatotriton vittatus).

Dospělci brouků Epomis dejeani a Epomis circumscriptus se živí různými drobnými živočichy a nepohrdnou ani mršinou. Žábami si jen doplňují jídelníček. Larvy těchto pestřeců se na lov žab specializují a o jinou kořist nejeví zájem. Umění lovu zvládly dokonale a jsou ve svých útocích stoprocentně úspěšné.

Spolknutý zabiják

Larva prochází třemi vývojovými stádii a v každém z nich se živí žábami. Malé larvy žijí spíše jako paraziti. Zakousnou se do těla obojživelníka a sají jeho tělní tekutiny. Když se potřebují svléknout, aby mohly pokračovat ve vývoji, svou kořist pustí. Velké larvy se nespokojí jen s tím, že žábě doslova pijí krev. Konzumují i její tkáně a oběť obvykle zabijí. Žáby, které přežily atak larvy pestřeců, si nesou po zbytek života velké jizvy po ranách způsobených čelistmi útočníka.

O tom, že larvy jsou skutečně nekompromisní zabijáci, svědčí případ, kdy se ropuše zelené podařil zcela výjimečný kousek a larvu spolkla. V útrobách ji však udržela jen dvě hodiny. Larva zřejmě brutálně útočila kusadly na stěny ropušího žaludku a žába byla donucena nepoddajnou kořist zvrátit. Vyvrhnutá larva dlouho neváhala a znovu na ropuchu zaútočila. Tentokrát úspěšně. Svou kořist zabila a sežrala.

Výjimka nebo pravidlo?

Střevlíky a jejich larvy lovící žáby teprve před časem popsali izraelští vědci vedení Avitalem Gasithem z university v Tel Avivu. Z přírody známe více výměn rolí mezi kořistí a lovcem. Často však jde o vynucenou obranu nebo kořist jednorázově využije situace, kdy je predátor v nevýhodě. Příklad broučích larev, které obrannou reakci rozvinuly k dokonalému mistrovství a specializovaly se na lov svého úvodního predátora, je zcela výjimečný. Fenomén však nemusí být omezen jen na Gasithem sledovanou lokalitu v Izraeli. Naznačuje to zpráva z Japonska z roku 1821, v které je zmíněn úspěšný lov střevlíka Epomis nigricans na místního skokana černoskvrnného (Rana nigromaculata).


Další články v sekci