Nejjasnější republika San Marino: Trpaslík v objetí obra
San Marino se řadí mezi vůbec nejmenší státy na planetě, ale zároveň se tam odehrála jedna z důležitých kapitol boje o demokracii. Země, v jejímž čele stanulo víc žen než kdekoliv jinde na světě, patří k nejbohatším regionům Evropy a tuto pozici si hodlá udržet
Vlajka San Marina pochází z období okolo roku 1797 a její barvy – bílá a modrá ve vodorovných pruzích – jsou odvozené od barev znaku, který je uprostřed státní vlajky. Na jeho oválném poli jsou tři zelené vrchy a na nich tři bílé věže, představující hrady na třech pahorcích Monte Titana: - Guaita, Cesta a Montale.
Oficiální název malého evropského státu zní „Republika San Marino“, ale neoficiálně se také dosud užívá spojení „Nejjasnější republika San Marino“. Historický titul, který má zdůrazňovat nezávislost, používaly v minulosti i jiné evropské země – například Benátská či Janovská republika. San Marino je ovšem jediným moderním státem, kde označení slouží dodnes. A lpění na něm tuto zemi poměrně výstižně charakterizuje.
Stát malých rekordů
Sanmariňané jsou pyšní na to, že jejich domovina představuje nejstarší nepřetržitě existující suverénní stát a nejstarší konstituční republiku. Navíc sanmarinská ústava, zakotvená v šesti knihách psaných latinsky, vznikla už na konci 16. století. Považuje se tak za nejstarší stále platnou konstituci.
San Marino je po Vatikánu a Monaku třetím nejmenším státem Evropy, pátou nejmenší zemí světa – a zároveň i nejmenší republikou planety. Když byl v roce 1968 vyhlášen za republiku ostrovní stát Nauru, došlo ke zpochybnění uvedeného primátu. Jenže maličký ostrov asi s třetinovou rozlohou San Marina má pravomoc nad více než 400 km² okolní vodní plochy. Sanmarinští proto mohou zmíněné prvenství své země považovat za nepokořené.
Opomenout bychom přitom neměli ani jeden poněkud netradiční rekord: San Marino představuje jediný stát, kde je víc automobilů než lidí: Na tamních 33 tisíc obyvatel je registrováno 42 tisíc vozů.
Vzpomínky na Řím
Výkonná moc spočívá v rukou dvou regentů, kteří vždy vzejdou z různých politických stran a mají navzájem právo veta. Ve funkci ovšem zůstávají pouze šest měsíců, a jakmile se jejich působení chýlí ke konci, mohou občané během tří dnů podávat na jejich činnost stížnosti, jež se poté případně řeší i soudní cestou. Koncept více osob v čele státu se přímo odvozuje ze starého Říma a regenti tvoří moderní obdobu tehdejších konzulů. V historii státu stanulo v jeho čele i šestnáct žen (tři z nich opakovaně), čemuž se žádná jiná země ani nepřibližuje.
Protože se San Marino nachází zcela v sevření italského území, vztahují se na něj různá omezení, mimo jiné ekonomická. Na základě úmluv, jejichž kořeny sahají k prvním dohodám z roku 1862, není dovolen přímý dovoz – všechno zboží se musí provézt přes Itálii. Rovněž platí zákaz pěstování tabáku a výroby produktů, jež podléhají italskému vládnímu monopolu. Jako kompenzaci poskytuje větší soused malé zemi každoročně 250 tun mořské soli, 40 tun tabáku, 20 tun cigaret a neomezené množství zápalek.
Konec daňového ráje
Sanmarinská ekonomika samozřejmě nestojí na italské soli a sirkách: Opírá se o bankovnictví, turistický ruch, výrobu a vývoz keramiky, oděvů, nábytku, barev, vína a dalších alkoholických nápojů. Hrubý domácí produkt na obyvatele lze srovnat s nejvyspělejšími regiony Itálie i s nejbohatšími státy Evropské unie.
TIP: Město tří věží: 800 let nezávislosti San Marina
Od roku 2008 se však hospodářství San Marina potýká s potížemi, především kvůli poklesu italské poptávky po tamních bankovních službách. V září 2009 vyškrtla Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) malou zemi ze seznamu daňových rájů, načež vláda podnikla nezbytné kroky: Do budoucna se chce odklonit od modelu, jenž spoléhá hlavně na bankovní a daňové tajemství, a hodlá víc podpořit obchod.
Stručné dějiny
U zrodu San Marina stál poustevník sv. Marin, který za Diokleciánova pronásledování křesťanů uprchnul na horu Monte Titano, zbudoval tam malý klášter a hlásal evangelium. Přicházelo za ním mnoho lidí, a de facto se tak stali prvními obyvateli země, jež byla podle tradice založena 3. září roku 301.
Pod ochranou Napoleona
V roce 754 získalo San Marino nezávislost jako církevní enkláva. Mezi léty 800 a 1249 zůstával region pod protektorátem okolních feudálů a v roce 1253 se stal nezávislou republikou. Postup napoleonských vojsk v roce 1797 San Marino ohrozil, ale jeden z tehdejších regentů Antonio Onofri prý udělal na Napoleona takový dojem, že se sám velký vojevůdce rozhodl samostatnost země garantovat.
Během sjednocování Itálie v 19. století pak Giuseppe Garibaldi rovněž respektoval přání Sanmariňanů zachovat si nezávislost. Odměnil tak skutečnost, že malá země nabídla útočiště perzekvovaným zastáncům jednotného Italského království.
Omyly druhé světové války
Za první světové války zůstalo San Marino neutrální, i když Italové tvrdili, že slouží jako základna rakouským špionům. Neutralitu stát volil také v následujícím světovém konfliktu, ačkoliv byla tehdy v zemi vládnoucí silou fašistická strana PFS.
Přesto bylo San Marino do válečného dění dvakrát omylem zataženo: V září 1940 otiskly americké noviny The New York Times zprávu, že ministát vyhlásil válku Velké Británii, což sanmarinská vláda obratem popřela. V červnu 1944 pak zemi bombardovalo britské Královské letectvo, neboť prý San Marino ovládly německé jednotky a navážely tam množství vojenské výzbroje. V září téhož roku pak Němci malou zemi skutečně krátce okupovali, ale utrpěli porážku od spojeneckých vojsk. Od roku 1988 je San Marino členem Rady Evropy a od roku 1992 patří i mezi členské státy OSN.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 33 300, podobně jako třeba Cheb; očekávaná doba dožití: 83,3 roku; prům. počet dětí: 1,5 na ženu; věková struktura: 15,5 % dětí do 15 let, 19,34 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 44,2 roku; městské obyv.: 94,2 %; etnické složení: Sanmariňané 85,1 %, Italové 12,8 %, ostatní 2,1 %; náboženství: katolíci 97,2 %, protestanti 1,1 %, ostatní a bez vyznání 1,7 %; jazyk: italština; gramotnost: 97 %.
Politika
Typ vlády: parlamentní republika; samostatnost: od 3. 9. 301 (datum založení dané tradicí); hlava státu: v čele státu i vlády stojí dvojice regentů (Capitani Reggenti), kteří mají navzájem právo veta; do konce září 2017 plní tuto funkci dvě ženy – Mimma Zavoli a Vanessa D’Ambrosio; volby: regenty volí parlament každých šest měsíců, funkce se ujímají 1. 4., respektive 1. 10.
Ekonomika
HDP na hlavu: 65 300 USD (odhad z r. 2016, o něco víc než Švýcarsko či Hongkong; ČR – 33 200 USD); měna: euro.
Geografie
Rozloha: 61 km², tedy zhruba stejně jako Karviná; hranice: 37 km (pouze s Itálií); charakter území: velmi členité hory; podnebí: středomořské, mírné až chladné zimy, teplá slunečná léta; min. noční / max. denní teploty (°C) v San Marinu: leden–březen 6–8/20–21, duben–červen 9–14/22–28, červenec–září 15–17/30–32, říjen–prosinec 6–13/20–27; nejnižší a nejvyšší bod: Torrente Ausa (55 m) / Monte Titano (755 m).