Muž plný rozporů: Jaký vlastně byl František Ferdinand?

Jaký tedy František Ferdinand skutečně byl? Bezpochyby milující manžel i otec, laskavý k těm nemnoha lidem, které si oblíbil a o nichž si myslel, že se na ně může v každém ohledu spolehnout. Nelze mu také upřít inteligenci, odvahu i píli, s jakou se vrhal do různých projektů. Na druhé straně však byl často zbytečně přísný, nedůvěřivý i sarkastický a především nedovedl odpouštět. 

Oblíbenec vojáků

Pozitivní svědectví o něm podávali zejména příslušníci armády. Například náčelník štábu Franz Conrad von Hötzendorf napsal: „Nikdy jsem nebyl slepý vůči tomu, co ostatní arcivévodovi vyčítali jako chyby, kdo také žádné chyby nemá? Avšak arcivévoda František Ferdinand byl muž vyznačující se velkými duchovními schopnostmi, bystrým vnímáním, přesným úsudkem, hlubokou znalostí lidí a vědomím odpovědnosti, co se jeho budoucích vladařských povinností týkalo. Jeho láska k přírodě, smysl pro umění a vzorný rodinný život po boku ženy, kterou si vzal nehledě na její původ, to vše jsou věci, které nesmíme opomenout. Možná by stará říše pod vládou Františka Ferdinanda rozkvetla do nové podoby.“

Ministr zahraničí hrabě Ottokar Czernin pak uvedl tuto zajímavou charakteristiku: „Arcivévoda byl stejně vřelý v nenávisti jako v lásce. Dovedl jen buď mít rád, nebo nenávidět a bohužel, počet těch, kteří patřili do druhé kategorie, byl podstatně vyšší. Arcivévoda uměl nenávidět, nezapomínal snadno a běda těm, které svou nenávistí pronásledoval. Na druhé straně měl i nesmírně vřelý kout svého srdce, což ovšem vědělo jen málo lidí. Byl ideálním manželem, nejlepším otcem a věrným přítelem svých přátel. Měl jsem s ním četné scény, ale nějaký trvalý rozkol nehrozil. Jednou mi na Konopišti večer ztropil výstup, neboť jsem si dovolil jemu, arcivévodovi, se protivit. Vyčítal mi, že jeho přátelství oplácím zradou. Přerušil jsem ten rozhovor a vysvětlil jsem mu, že říká takové věci, že s ním není možná rozumná řeč. Rozešli jsme se, aniž jsme si popřáli dobrou noc. Časně ráno přišel do mého pokoje a požádal mne, abych zapomenul, co včera říkal, že to tak nemyslel.“ 

Kritický člen rodiny

Existovala pochopitelně i celá řada kritických svědectví. Snad vůbec nejtvrdší byl ve svém úsudku o Františku Ferdinandovi bývalý arcivévoda Leopold Ferdinand Salvátor Toskánský, který po mnoha skandálech z císařské rodiny vystoupil a používal pak příjmení Wölfling. Následníka trůnu nesnášel a ve svých pamětech o něm napsal: „Jeho obrazy lžou: František Ferdinand měl hlavu ševcovu. Kdyby byla záchrana Rakouska bývala postavena na tento pár rybích očí, kdyby byla měla přijít zpod tohoto nízkého, zploštělého čela, bylo by Rakousko ztraceno.“